~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


SH - Prolog

1. července 2014 v 20:50 | Lauren |  SteamHeart

Ahoj. Jo, opět se pokouším začít znovu. Opět nevím, jestli mi to vyjde, protože mám na to jenom dva měsíce. Potom budu zcela zaměstnaná maturitou a dalšími věcmi okolo. Ale i za tu chvíli to snad stojí za to. :)
Bez dalších výlevů rovnou k první části nově přepsané povídky. Ve finále to s původní verzí nemá nic moc společného, ale některé postavy jsou v podstatě okopírované. Děkuji všem betareaderům, které jsem donutila následující text přečíst a opravit. Chybky jsem vychytala, je ale možné, že jsme některé přehlédli. Doufám, že se bude líbit. :)


"Osud osvobodí mnohé od trestu, ale od strachu nikoho." (Seneca)

Prolog

Toho dne bylo celé nebe přikryté peřinou mraků. Vítr ohýbal koruny stromů, po chodnících vířil v kruzích zatoulaný písek a prach. Uličky Londýna zpustly a potemněly. Slunce se ani na vteřinu neukázalo. Přicházela bouře.
Každý bohatší aristokrat právě zavíral dveře své vily, kázal služebným zabednit všechna okna a odešel přečkat blížící se průtrž mračen spánkem. Obyčejní lidé takový luxus neměli.
Slumy okolo Ashfordské národní továrny prožívaly i přes nepřízeň počasí normální podzimní odpoledne. Z úzkých uliček se linul hluk a energický hovor. Dělníci na sebe pořvávali pokyny od nadřízených, pobíhali z budovy do budovy, kde pomáhali na důležitých úsecích výrobních linek. Výše pověření pracovníci pravidelně kontrolovali, jestli je nádrž na výrobu páry dostatečně plná a jestli není tlak v hlavních pístech motorů příliš velký. Všichni měli plné ruce práce. Ošklivé počasí byla ta poslední věc na světě, na kterou chudí lidé mysleli.
Jakmile nad střechami domků nalepených těsně u sebe zarachotil první hrom, na konci hlavní ulice zavrzaly dveře. Vykoukla z nich tvář mladé ženy. Starostlivě přelétla očima chodník, ale nic nenašla. Nikde ho neviděla. Říkala mu, aby se držel poblíž domu.
"Demothi!"
Její hlas postupně zanikl v okolním hluku. Zaváhala. Do srdce ji bodl osten strachu. Snad se mu něco nestalo. Nemohla ho ztratit. Jeho ne.
Chvatně si přehodila přes ramena šátek a vykročila ven do chladného odpoledního vzduchu. Hlodavá bolest v srdci nabírala na intenzitě.
"Demothi! Domů!"
Po několika minutách, které jí připadaly jako věčnost, vyběhl z oblaku páry u protějšího domu chlapec. Tváře ušmudlané od vazelíny, oblečení na několika místech natržené. Přelétl jako blesk rušnou ulici a zastavil těsně před ní. Navzdory tomu, jak zuboženě vypadal, se mu po tváři rozlil zářivý úsměv, jako by chtěl celému světu vynahradit vytoužené sluneční paprsky.
"Mami! Mami!"
"Kdepak ses toulal, zlato? Bála jsem se." Vyčetla mu. Nedokázala však zakrýt radost z toho, že synka vidí živého, zdravého a šťastného.
"Musel jsem pomoct Tobbymu. Ten nový stroj má špatný motor. Museli jsme ho opravit."
Tobby byl patnáctiletý kluk, který se zaučoval u hlavního mechanika. Práce mu šla od ruky a malého Demothiho brával často s sebou do strojovny. Chlapec byl štěstím bez sebe. Kdysi trávil v dílnách celé hodiny se svým otcem. Teď na něj ale tatínek neměl z jakýchsi nepochopitelných důvodů čas. A Tobby ho tedy v roli učitele nahradil. Občas Demothiho dokonce nechal, aby mu pomohl utahovat šrouby nebo rozebírat vyřazené přístroje na součástky.
"To jsi hodný. Příště mi ale přijď povědět, že se zdržíš s Tobbym. Ano?"
Chlapec s mrknutím přikývl. Žena natáhla ruku a pohladila ho po střapatých světle hnědých vlasech. Byla ráda, že je v pořádku.
"Mami! Mami!" Demothi znovu poskočil v pokusu o opětovné získání její pozornosti.
"Copak?"
"Podívej, něco jsem ti přinesl!"
Doteď si nevšimla, že střapáček cosi skrývá v pravé ručce. Rozevřel ji a na dlaň se mu vykutálela miniaturní maketa dvouplošníkového letadla.
Matka vydechla úžasem.
"To jste vyrobili s Tobbym? Vy jste ale šikovní!"
"Ne, mami. To jsem udělal sám. Víš, tatínek vždycky říkal, že jednou sestrojíme nové letadlo. A já ho budu pilotovat. Něco jsem si pamatoval z jeho plánků, a tak jsem vyrobil tohle." Znovu zamával letadélkem před matčinou tváří. V té se ale začal rýsovat zvláštní zmatený výraz, přestože se ho snažila zakrýt povzbudivým úsměvem. Ne, to nemohla být pravda.
"Určitě jednou s letadlem poletíš, Demothi. A já se tím budu chlubit každému, koho znám."
"Počkej, mami, počkej!" Zavýskl střapáček. "Podívej, co tahle věcička umí!" Zmáčkl tlačítko u podvozku.
To ne. To přece nemohla být pravda.
Ozvalo se jemné zabzučení motůrku a dvouplošník vzlétl do vzduchu. Několikrát proletěl kolem Demothiho hlavy a poté, aniž by ho kdokoliv ovládal, začal v kruzích stoupat až ke střechám domů. Za to ho maminka určitě pochválí. A tatínek z něj bude mít taky obrovskou radost, až se konečně vrátí zpátky. Ano. A až se vrátí, bude s ním moct letět v opravdovém letadle!
"Demothi.."
Chlapec unešený svým triumfem téměř nezaznamenal matčin šepot. Odtrhl oči od svištícího letadélka. Otočil se na ni.
"Mami? Tobě se to nelíbí?" Hlesl zklamaně, když zjistil, že pláče. Ženě se řinuly z očí potůčky slz a nemohla je zastavit. Náhle ji ovládla úzkost, kterou nikdy předtím necítila. Srdce jí přetékalo žalem. Odmítala tomu uvěřit. Její syn. I její hodný milovaný syn..
"Demothi.."
Podlomila se jí kolena. Spadla.
Letadélkem projel krátký otřes a začalo klesat.
"Mami! Co je ti?" Chlapec starostlivě klopýtl směrem k ní. "Co se děje? Udělal jsem něco špatně, mami?"
Matkou otřásaly štkavé vzlyky. To není možné. Nemůže být. Nikdy nikomu nic neudělala, vždycky se chovala čestně. Proč ji Bůh takhle trestá?
"Demothi, ty hlupáčku." Zachraptěla chvějícím se hlasem. "Ty to máš taky.."
"Co mám? Tobě se to nelíbí, že ne?"
Vzala ho do náruče a pevně objala. Doufala, že se toho nikdy nedožije. Že její syn bude moct žít normální život. Nevadí, že to má ona. Ale on.. je ještě tak malý. Udělala by cokoliv, jen aby ho té zpropadené schopnosti zbavila. Jen aby nemusel prožít stejný život jako ona, ve strachu a obavách, že ji někdo na ulici odhalí. A co hůř, že ji odhalí vlastní manžel. Ta představa ji děsila. Co má dělat? Co má teď pro všechno na světě udělat?
"Mami?"
"Jsi můj malý šikulka, Demothi." Špitla. "Maminka je na tebe moc pyšná. Ale musíš mi slíbit, že tohle už nikdy nikomu neukážeš. Ano? Bude to naše malé tajemství."
Klučík zabořil nos do jejích voňavých vlasů.
"Naše malé tajemství." Opakuje.
Z nebe se snášejí první dešťové kapky. Dvouplošník ztratil výšku. Padá.

Říká se, že existují lidé nakažení Vaporiovým syndromem. Podle posledních výzkumů jsou tito jedinci obdařeni výjimečným genetickým potenciálem - mají nadání pro techniku a funkci strojů. Dokáží zkonstruovat nejúchvatnější průmyslové vynálezy a vrčení motoru rozumějí lépe než kdokoliv jiný. Navzdory tomu ale nemají ve společnosti žádné výhody. Naopak. Znamenají hrozbu pro celý svět. Jsou pronásledováni, likvidováni a co hůř - zneužíváni mocnými. Stala se z nich lovená zvěř, se kterou mezi sebou obchodovaly nejvyšší hlavy světa.
Jo. Když nad tím člověk přemýšlí takhle, zní to fakt divně. Ale Nakažení skutečně žili. A my měli tu podělanou smůlu, že jsme se narodili jako jedni z nich.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nora Nora | 2. července 2014 v 9:07 | Reagovat

Tak to je vážně dobrý. Nečekala jsem, že to bude zrovna o technice.....Budu čekat na další kapitolu :D

2 Erin Erin | Web | 2. července 2014 v 17:10 | Reagovat

Já prostě naprosto zbožňuju, cokoli napíšeš. Jsme u prologu a já k tomu nemám moc co říct, protože je to skvělý úvod do díla, které musíš stihnout během dvou měsíců... :-D Ne, samozřejmě. Já jenom držím palce. Ve všem. Ať ti to píše jako nejlépe to jde.
Představa Demotiho je po Strážcích duší taková zvláštní, páč je úplně jinej, ale to myslím, nikomu nevadí. Je hezké, že jsi najedou z fantasy přešla na techniku. Chytilo tě to i v reálu? Stroje, mašiny a motory? :) A to všechno zkombinované s geniálním nápadem a tvým psacím umem.
Už aby tu byla další kapitola, jsi skvělá a mě hrozně těší, že znovu píšeš. Ano, uslyšíš to ještě tak stokrát.
A máš pravdu- i ty dva měsíce za to budou stát.

3 Ænag Ænag | E-mail | Web | 5. července 2014 v 17:50 | Reagovat

Krásný prolog... Nádherná práce! Těším se na pokračování, opravdu moc.

P.S. Nevíš, proč mi to připomíná anime? :D

4 Vera Vera | Web | 5. července 2014 v 22:14 | Reagovat

*marně kliká na tlačítko "následující část"*
Skvělý prolog!! je fajn, po dlouhé době si od tebe zase něco přečíst!
*stále marně kliká na tlačítko "následující část"
Prosím piš dál!

PS: Nechtěla bys přece jen obnovit SD? tu povídku jsem měla fakt ráda a i když tohle vpadá taky dobře, přece jen...Strážci duší i nějak přirostli k srdci ^^

5 Lauren Lauren | Web | 6. července 2014 v 13:01 | Reagovat

[1]: Děkuju moc. :)

[2]: Moc děkuji i Tobě. Jsem ráda, že i po takové době ty moje bláboly čteš. :)
Demothi by úplně tak jiný být neměl, od následující kapitoly bude vše v jeho režii, tak uvidíme. Jeho charakter jsem moc měnit nechtěla.
Původně jsem se chtěla vrhnout do studia strojů a mašin, zatím jsem se pustila jenom do četby o Viktoriánské Anglii, ve které se steampunk odehrává. Ale už delší dobu se ohlížím po nějaké knize o letadlech. Protože v rámci téhle povídky  by bylo dobré vědět, jakým způsobem fungují a tak. :)
Snad nezklamu Tvá očekávání.

[3]: Díky moc!
PS: Ehm, že by? :D Přiznám se, že mě trochu inspirovala jedna scéna z Naruta. Ale teď, když jsi na to narazila, připomíná mi to FMA. Ach jo. Nemoc. :D

[4]: Děkuju! Ani nevíš, jak je super tyhle komentáře číst. Po té dlouhé pauze je to jako pohlazení na duši. :') Budu se snažit!
PS: Dobře, uvidím. Zkusím založit anketu a jestli Vás bude víc, komu se SD líbí, zkusím nad tím popřemýšlet. :) Jinak ještě chystám znovu rozjet povídku Šach Mat (původní Projekt BloodRevenge), takže toho bude docela dost. :)

6 Vera Vera | Web | 6. července 2014 v 15:19 | Reagovat

[5]: Předem už se nemůžu dočkat!! :D

PS: Ano, taky mi to strašně připomíná FMA!!!!konkrétně scénu, jak Ed a Alem ukazovali své mamince svoje první výtvory z alchymie :3 (potom, co Aenag psala, že je jí to připomíná anime jsem se toho pocitu už nemohla zbavit :D)

7 Ænag Ænag | E-mail | Web | 7. července 2014 v 12:50 | Reagovat

[5]: Není zač. :)
Ano FMA to bude ono, ale ne nijak moc.. rozhodně nechci nikoho ovlivnit - jak čtenáře, tak autora. ;)

Také bych se hlásila k obnovení SD!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama