~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


SD - Kapitola 20. 2/2

17. července 2014 v 16:34 | Lauren |  Lyconyové: Strážci duší

Kapitola 20. - Část 2.


"To jako opravdu?" Elsuiny oči zlehka přejíždějí po všech přítomných. "Proč tolik riskujete?"
"Podej mi ruku."
Strážkyně sebou cuká, zdráhavě před sebe natahuje poškrábanou paži s utrženým rukávem. Isi ji jemně tiskne ve svých dlaních, jako když matka kontroluje, kolik jejímu dítku přibylo bolístek. Prstem zastavuje na malé značce nad Elsuiným loktem. Je téměř nepatrná, ale i tak stačí k tomu, aby naše hlavní léčitelka pochopila, co se děje.
"Myslela jsem si to. Vydrž chvíli, prosím."
Elsu neprotestuje. S pusou dokořán pozoruje, jak si Isi uhlíkem kreslí na hřbet ruky jiný zvláštní symbol, a pak dlaň přikládá na inkriminované místo.
Tiamät mi jednou vyprávěla o původu Isiných nadpřirozených schopností. Kdysi před bitvou u Machaëry chránila duši mladé dvorní čarodějky. Ta ošetřovala královy sluhy i poddané a v té době prý neexistovala nemoc, kterou by nedokázala vyléčit. Protože ale měla příliš dobré a upřímné srdce, lidé jejích schopností začali zneužívat. Moc trpěla, až jednoho dne odešla pryč z hlavního města. Nikdo už ji nikdy neviděl. Mezi lidmi koluje zvěst, že se po Velké bitvě dobrovolně vzdala své moci i duše a schovala do ústraní. Isi léčitelské umění zůstalo společně s věčnou uzavřeností a strachem z lidí. Strachem z těch, kteří by mohli její schopnosti využít ve svůj prospěch.
Temnotu místnosti na malý okamžik narušuje bílé světlo, které nás všechny oslepuje. Když si moje oči znovu přivykají šeru, zjišťuji, že znak z Elsuina nadloktí zmizel. Isin symbol zřejmě vyrušil jeho účinky. Její umění vůbec sestávalo z roztodivných značek, kterému nikdo nerozuměl. Ani já neměla touhu Isino tajemství odhalovat. Během doby strávené u Strážců duší jsem si zvykla přijímat skutečnost takovou, jaká je. Navíc když prokouknete něčí trik, přestává pro vás být úchvatným. A podle mě Isi úchvatná byla.
Účinek léčby se dostavuje okamžitě. Elsu na pár vteřin ztuhne, obličej zbarvený sytou šedí. Její přísné oči nabírají strašidelný skelný výraz. Pak se samy od sebe zavírají a dívka s tichým zamumláním padá Ithäkimu do náruče. Trvá několik vteřin, než zase přichází k sobě.
"Je to lepší?" Pípá Isi, zatímco černovlasý mladík posazuje pacientku zpátky na místo. Elsu ztěžka otevírá víčka, jako by se právě probudila z nějakého špatného snu. S překvapením zjišťuje, že bolest opravdu zmizela.
"Co se mi stalo?"
"Ovládal tě Stín." Vysvětluje stručně Isi. "Někdo tě omráčil a proklel Stínovou kletbou. Ale už je to v pořádku, zneutralizovala jsem pečeť." Při posledním souvětí věnuje všem přihlížejícím oslnivý úsměv.
"Dobrá práce." Pokyvuje uznale Ithäki.
Elsu úpí a schovává hlavu do dlaní. Teď, když je kouzlo pryč, jí pořádně dochází všechno, co udělala.
Je mi jí líto. I přesto, že ji stále vnímám jako nepřítele. Nemohla za to, využili ji podobně jako kdysi Isinu Opatrovnici. A Alec je pořád tak daleko.. Je možné, že i on se jednou stane součástí nějakého plánu proti Strážcům?
Ne. Nic takového se nestane. Budu víc trénovat. Zesílím. Neodpustím nikomu, kdo zneužívá síly cizích lidí. Neodpustím nikomu, kdo ublíží mému bratrovi.
Isi zlé myšlenky nejspíš netrápí. Tuhle vlastnost jí závidím. Dokáže v každém člověku vidět něco pozitivního. Vsadím boty na to, že i během bitvy vidí ve svém protivníkovi někoho laskavého, komu nechce ublížit. Protože i on chrání vše, co je mu drahé. Stejně jako ona.
Teď se po jejím obličeji znovu rozlévá přátelské zazubení jako vždycky, když chce někoho povzbudit, a napřahuje k Elsu roztaženou dlaň.
"To nic. Už je dobře."
A opravdu. Na těch pár krásných minut bylo všechno skvělé. Dokonce i já Elsu objímám a prohazuji s ní pár slov. Není tak špatná. Pořád se chová trochu odtažitě, ale v žádném případě není zlá. Naopak. Schvaluje mou snahu o záchranu Aleca a slibuje, že mne naučí něco ze svých dovedností předvídání nepřítele.
Ale nebyla by to pěkná chvíle, aby se něco nepokazilo.
"Co jsi viděla?"
Elledär ještě stále sedící u vchodu najednou ožívá, jako by ho rozhovor zrovna začal zajímat.
Elsu zamrzá uprostřed pohybu. Těžko říct, jestli je to Ellovým vážným tónem, nebo tím, že na jeho přítomnost úplně zapomněla. Isi přes ni přehazuje lehkou vyšívanou deku a káravým pohledem hlavní pečovatelky pohlíží na probuzeného vůdce.
"Teď bys ji něčím takovým neměl zatěžovat. Musí odpočívat."
Ignoruje ji.
"Co jsi viděla?"
"Elledäre.."
"Chci jen zjistit, co ví, Iss. Nic víc."
Isi se mračí. Překvapuje mě, že někdo tak usměvavý jako ona to taky umí. Vyskakuju na nohy, abych ji mohla podpořit.
"Má pravdu. Prosím, počkej až-"
"Vím, co chceš slyšet." Přerušuje naše pokusy Elsu, tvář natočenou k Elledärovi. "Ale na nic si nevzpomínám. Pamatuju si jen, že jsem kontrolovala hranice Hor, když mě někdo zezadu praštil do hlavy. Nic víc už nevím."
Ell ji probodává podezíravým pohledem. Nevěří jí snad?
"Nic víc? Opravdu?"
Elsu sklápí hlavu. "Možná ještě něco. Vzpomínám si na křik. A stan. Probudila jsem se v nějakém stanu. Okolo byla spousta lidí. Křičeli. Celý tábor hořel a já.. a já.." Nedořekne. Třese se a tvář křiví bolestí. "Nerozumím tomu. Prosím, víc už nevím. Přísahám."
"To už by snad stačilo, Elle." Vyštěkává Ithäki. I jemu došla trpělivost.
Elledär vstává.
"Dobře, to je všechno. Děkuju ti, žes' mi to řekla. Teď odpočívej. Isi tě bude mít na starost. Chovej se tu jako doma."
"Ale to já nemůžu. Musím zpátky k mé smečce. Určitě mě hledají. Nemůžu tu zůstat."
"V tomhle stavu daleko nedojdeš. Prosím, uzdrav se. Zařídím to sám. Stejně jsem si chtěl venku ještě něco ověřit."
Asi začínám chápat, proč Elledära všichni tak respektují. Někdy se zdá, že se stará jenom sám o sebe, ale doopravdy mu jde hlavně o lidi okolo něj.
Vzpomínám si na první dny strávené v jejich vesnici. Tehdy, kdy mě ještě Tiamät nesnášela. Vzpomínám na její vzácný vyděšený výraz, když ji Ell okřikl.
"To je můj hřích a já si za něj ponesu následky!"
"Jestli je smrt podmínkou k tomu, abych ochránil svoje lidi, pak jsem ochotný ji podstoupit. Já se smrti nebojím."
Mluvil vždycky s takovým klidem. Co všechno už zažil? Má to také něco společného s Velkou bitvou?
"Elledäre." Promlouvá Ithäki. "Myslíš, že je v pohodě nechat nás tu teď samotné? Je možné, že Elsu využili, aby zmapovali naše území. Můžeme za Kotorim poslat Demöthiho s Chu'si. Nebo.."
"Ne, zvládnu to sám." Vrtí zatvrzele hlavou Ell. "Kdyby něco, hlavní slovo máš ty a Demöthi. Buďte opatrní. Vrátím se brzy."
Ithäki rezignovaně krčí rameny. Upravuje si látkovou čelenku ve vlasech a míří ze skrýše pryč s tichým mručením: "Kdy už tě tyhle výlety přestanou bavit? Pořád jednáš tak nestrategicky. A taky by ses už mohl naučit brát větší ohled na ženy."
V životě jsem neviděla Ithäkiho takhle zrudnout..
Elsu stojí na místě, očima zavěšená na Elledära. Lapá po dechu a zakrývá si pusu dlaní, jako by konečně něco pochopila.
"Tak přece jen. Jsi to ty. 'Ten, který přichází v Měsíčním světle.'. Ten, o kterém se v poslední době tolik mluví. Děkuju, že jsi mi pomohl. Snad se ti někdy odvěčím."
Zdvořile se uklání a za doprovodu Isi odchází.
Elsuino odhalení mě natolik zaujalo, že notnou chvíli zírám na dohořívající svíčku a uvažuju. Než se stačím na cokoliv zeptat, Elledär mě předbíhá.
"Musím tě znovu varovat, Liss." Jeho tvář se zdá temnější než kdy dřív. Pokud to vůbec jde.
"Poslouchám."
"Když ses k nám přidala, neřekl jsem ti všechno. Nepokládal jsem to za důležité, protože dokud jsi tady, tvoje duše je relativně v bezpečí. Ale po dnešku už ti nemůžu dál lhát." Sehne se, aby jeho obličej byl na úrovni toho mého, a pokládá mi ruce na ramena. "Té noci u hradu Ungüis jsme zahájili strašnou věc, o které nikdo nevěděl. Tím, že jsme odmítli bojovat a opustili duše našich pánů, jsme dali signál i dalším Strážcům, kteří se bitvy neúčastnili. Těm, co ochraňovali duše obyčejných lidí. Tiamät, Demöthi, dokonce i Elsu - Opatrovníky všech, které znáš, jsou členové královské rodiny nebo jejich příbuzní. Náš odchod měl být trestem za jejich hříchy a touhu po moci. Později se k nám ale začali přidávat i ti obyčejní. Jinými slovy - lidé nepřicházejí o duše pouze cizí vinou v pracovních táborech, jako jsi to viděla ty. Strážci VŠECH lidí v Rodihënu pomalu opouštějí své Opatrovníky. A společně s nimi odchází i jejich duše."
"Co to znamená?" Nechápu.
Nadechuje se.
"Když budeš pokračovat v hledání svého bratra, možná kvůli tomu budeš muset nakonec obětovat vlastní duši."
Moje.. duše?
Pan Li a Canistreisiané. Skončí jednou všichni lidé v zemi jako oni? I já.. I Josh..
I Alec.
"Jak tomu můžeme zabránit?" Srdce mi vyskakuje až do krku.
"Můžu zařídit, aby tě odvezli přes hranice do Taernis. Tam bys byla v bezpe-"
"Nejde o mě, sobče." Dupám netrpělivě. "Co mám dělat, aby to nestihlo moje kamarády?"
Kamarády? Takže ti nakonec nejde jen o bratra?
"Vypadá to, že trénink s Tiamät zafungoval lépe, než jsem očekával." Koutky úst mu cukají. "Takže budeš pokračovat? I po tom, co tohle víš?"
Co bych dělala, kdybych se zachránila jenom já? A co teprve sami s bráškou? Ano, máme jeden druhého a to nám stačí. Ale co ostatní? Co Josh? Ani jsem mu nepoděkovala za to, že mě dostal z tábora. Pan a paní Clemensovi, ti také přijdou o duši? Zachránili mne, copak si to zaslouží? Alecův smích, Joshovy jízlivé poznámky, Emilyn úsměv, Dennyho hřejivé objetí.. Co budu.. čím budu.. bez nich?
"Ano. Půjdu dál. Ať to stojí cokoliv."
Usmívá se.
"Pak je to v pořádku. Ale jsi koneckonců taky člověk. I když tě chráníme, raději na to nespoléhej. Dávej pozor na svou duši. Ať i ona neskončí v temnotě." Pouští mě. Spěšně vyhlíží ven. "Už je skoro tma. Musím vyrazit."
"Elledäre?"
"Hm?"
"'Ten, který přichází v Měsíčním světle.' Co to znamená?"
Jeho bledé tváře přikrývá ruměnec. Rozpačitě se drbe ve vlasech.
"Víš, mezi námi jsem v Rodihënu celkem populární. Ale o tom snad jindy. Zatím se opatruj, Liss."
"Počkej!" Křičím a vybíhám za ním do krásné jarní noci. "Vrať se!"
Ale nemá to smysl. Poslední, co vidím, je tmavá silueta obrovského psa, jak mizí mezi stromy.

Předchozí část | Následující část
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | Web | 22. července 2014 v 20:14 | Reagovat

♥.♥
Yes!
Jsi božská!  
Už jenom pro připomenutí starých dobrých časů jsem si musela přečíst, kdy se Liss (která mimochodem chybí v seznamu na začátku :) Nevím, jestli je to schválně, nebo ne) seznámila s Elledärem a pak nějaké další kapitoly. Ten příběh je vážně super. Nějaký rozdíl mezi Strážci a SteamHeart podle mě ale je. Nevím úplně přesně, co. Ale možná sama víš nejlépe, co se změnilo a jak :)
Jinak, s tím časem- hrozně jsem jsem psala v minulém čase. Pak jsem začala psát OŽ a chtěla zkusit přítomný čas, tak jsem šla do toho. A když jsem pak měla psát slohovku, nebyla jsem schopná psát v minulém čase. Bylo tam takových škrtanců... :-D Každopádně přítomný čas prý lépe zatáhne do děje a myslím, že je to pravda :)
Jenom tak dál, budu se moc těšit na další kapitoly!

2 Ænag Ænag | E-mail | Web | 30. července 2014 v 20:32 | Reagovat

Tak potom, co jsem si "oživila" Tvůj styl psaní (starý i ten nový), jsem se rozhodla, že si SD přečtu znova od začátku, abych si uvědomila o čem a s kým to vlastně bylo. Bohužel nejsem dost rychlá, abych už dnes byla u 20. kapitoly, čili se Tě táži, zda si mohu SD zkopírovat a vložit do čtečky (ke čtečce se jaksi dostanu častěji než k počítači s internetem...)? Nehodlám Tvé dílo nikde šířit, vydávat za svoje, krást nápady apod. (pokud vadí v pohodě a pokud jsem se na to už někdy ptala, tak pardon..)
Pěkné prázdninové dny! :)

3 Erin Erin | Web | 31. července 2014 v 23:32 | Reagovat

Prosím, prosím, prosím, hoď jsem cokoli dalšího! 0:3

4 Erin Erin | Web | 30. října 2014 v 0:40 | Reagovat

Lauréééénnnnn :((((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama