~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


SD ║ Kapitola 19.

25. prosince 2012 v 21:38 | Lauren |  Lyconyové: Strážci duší

Zdravím všechny! Ano, jsem to já. Konečně jsem se po dvou měsících dostala ke psaní. A je to zatraceně úžasný pocit! Sice jsem zjistila, o kolik příček mé schopnosti zase poklesly, ale stejně jsem šťastná, že se můžu (alespoň na chvíli) věnovat něčemu, co mě baví. A ne matematice, které nerozumím a na kterou se budu muset ještě do konce prázdnin podívat. Ale to jen tak na okraj. Omlouvám se, že jsem se neukázala dřív a nestačila popřát krásné Vánoce. Teď už to snad bude o trochu lepší. Znovu si dovolím poděkovat všem, co komentovali povídky i během mé permanentní neaktivity. I to byla rozhodující motivace, proč jsem se znovu pustila do psaní. Děkuju moc všem!
Ano. Po sto letech jsme se dostali k další kapitole SD. Sláva, už se začínáme dostávat k akčnějším scénkám. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tomu pořád něco chybí.. komu se bude chtít číst, prosím, napište. Potřebuju něčí názor, abych věděla, jak navázat.
PS1: Konečně se dostáváme k postavě, před kterou jsem varovala, že se ještě objeví - Elsu. Snad si na ni ještě někdo pamatuje. Chápu, nejspíš máte taky pěkný guláš ve jménech. Začínám zjišťovat, že co se týče postav jsem to ve Strážcích dost přepískla. Začínám si připadat jako při čtení knížek pana Tolkiena. Nevyrovnám se mu ani pokolena, ale množství jmen, ve kterých se člověk může ztratit.. to máme společné. :D Snad se tahle kraťoučká kapitola bude někomu líbit. Omlouvám se ještě jednou.




19. - Zvěd

Od oné úplňkové noci se pár věcí změnilo. Dobře, dost se jich změnilo. Tak moc jsem celou dobu chtěla odhalit Elledärovo tajemství. A teď, když jsem věděla alespoň část z něj, jsem začínala chápat, proč mi dřív odmítal cokoliv říct. Připadala jsem si, jako by mě tahle informace stahovala dolů, na dno mého života - mé Řeky. Bylo to jako mít na kotnících uvázané kamení. Těžké a protivné kamení, které vám brání v běhu. Tehdy jsem ještě netušila, co hlavní člen smečky doopravdy skrývá. A i kdyby mi to snad někdo prozradil, nevěřila bych tomu. Jedno se zdá jasné - Elledär byl tajemný člověk. Zachránil mne před chycením obyvateli Cauldronu, aniž by věděl, kdo jsem. Přijal mne do své vlastní smečky, i když jsem pro ni potenciální hrozbou. A teď mi ještě poskytne možnost se s nimi ukrývat.. plus jeho Opatrovník je král celého Rodihënu.. Proč jsem měla čím dál větší pocit, že to nemůže dopadnout dobře?
Počasí v Lesích se během pár dní zbláznilo. Horko a sucho vystřídaly vytrvalé deště a brzké letní bouřky. Hladina Měsíčního jezera nebezpečně stoupala a zase klesala, i můj žaludek toho měl dost. Působilo to jako varování. Domov nás varoval před přicházejícím nepřítelem, před nebezpečím, které den ode dne nabývalo na síle a přibližovalo se k hranicím. Všichni od Tiamät po Hok'eeho často na dlouhou dobu mizeli. Objevovali se až po setmění úplně vyčerpaní, přestože se při hlídkování střídali. Elledär mi přestal dávat lekce základních obranných technik. Nikdy nedovolil, abych se třeba jen na krok hnula z relativně bezpečného území u Jezera. Vždy tam se mnou zůstal jeden, dva společníci, co zrovna odpočívali po dlouhých pěších tůrách po lese. Obloha temněla. Po nocích mě trýznily noční můry plné vojáků v dlouhých hábitech a nekonečných chodeb nějakého hradu. Nepoznávala jsem ho. Pamatuji si jen, že se zastavuji na rozlehlém nádvoří se sloupky ze slonoviny. Naproti sobě mám obrovské zdobené dveře z tepaného železa. A v nich stojí temný stín, upírá na mne své bledé modré oči a já si přeji co nejříve zmizet. Ten pohled. Temný a nepřítomný. Kde už jsem ho jenom viděla?

"Dávají si zatraceně načas." mručela pod vousy Chu'si. Seděli jsme společně s ní a Ithäkim na seschlém starém kmeni nedaleko Břehu. Ostatní byli v terénu, dávali pozor na nezvané hosty. Z výše zmíněných důvodů je pravděpodobné, že se obrana začala brát smrtelně vážně.
Ne. Opravdu jsem neměla radost z Chu'si coby nového bodyguarda. Tipla bych, že by mě při první příležitosti obětovala nepříteli výměnou za vlastní bezpečí. Sice tu byl i Ithäki, ale on.. nerad mluvil. A pokud otevřel pusu, pronesl vždy nějaké moudro nebo kousavou poznámku na Chu'sinu adresu. Potěšilo mě, že má na ni podobný názor jako já.
"Copak, 'Sii? Nemůžeš se dočkat rvačky?" ušklíbl se a v černých očích mu zablikala škodolibá světélka.
Dívka s šátkem přes oči nenávistně zavrčela. Jeho obličej vidět nemohla, ale z tónu hlasu dokázala vyčíst neskutečně mnoho.
"Jo. Pořád sedět na zadku je jen pro zakomplexovaný padavky, jako jseš ty. I mistru Elledärovi začíná téct do bot. To si vážně myslí, že pomůže zvýšení hlídek? Pokud budou chtít, přijdou si pro nás. Nezastaví je žádná cvičená banda pejsánků, co statečně brání svého páníčka."
Ano, byla to samozřejmě narážka na mě. Ale já tentokrát vsadila na techniku ignorování. Pokračovala jsem dál v hypnotizování pampelišky v trávě přede mnou a nedávala najevo negativní myšlenky.
Ithäki byl naštěstí na mé straně barikády.
"Nechápu, proč se rozčiluješ, slečno bystrozraká. Nikdo tě nenutí tady zůstat. Můžeš se sebrat a odejít. Nikdo ti v tom přece nebrání."
"Idiote." zasyčela, až mi naskočila husí kůže. "Co bych z toho měla, kdybych odešla? Neplýtvám energií na tak bezvýznamný manévr. Jenom nechápu, o co se to tady pokoušíme. Bránit člověka.. nikdo z vás se evidentně vůbec nepoučil z minula."
"Jaké to bylo minule? Koho jste chránili?" spolkla jsem další nadávku, zachytávaje se Chu'sinina značně otráveného proslovu.
Ithäki notnou chvíli zíral do prázdna a v duchu sesílal na kamarádku tisíc a jednu kletbu, jak umlčet hadí holku. Po chvilce obrátil oči k obloze.
"Kdysi do naší smečky Elledär taky přijal člověka. Bylo to úplně stejné jako teď. Porušili jsme zákon a hrozil nám za něj těžký trest."
"Opravdu vám ten člověk tolik ublížil?" Doufala jsem, že pochopí mou narážku na Tiamät.
"Nám nic neudělal. Byl to jeden z vás, jeden z machaërských. Takoví lidé neubližují. Jste si vlastně moc podobní, Liss."
Takže nejsem první, kdo z naší vesnice objevil tajemství Strážců duší. Proč se všechno tak podivně točí okolo mého domova? Nikdy jsme nebyli významní, ničím jsme nevynikali.. Někdo by o tom přece musel vědět. Nebo ne?
"Proč nás teda Tiamät tolik nenávidí? Má to něco společného s Elledärem?"
Ithäki přivřel oči a vstal.
"Stalo se to v době před bitvou u Machaëry, Liss. Každý věci chápeme po svém. Tiamät si vsugerovala, že právě machaërští částečně mohou za to, co z nás teď je. Tenhle názor jí jen tak nevezmeš."
Do trávy se opřel lehký odpolední větřík, chmýří pampelišky zachytilo jeho proud a nechalo se unášet do dáli. Zaujatě jsem pozorovala, jak dopadá do rákosí na břehu Jezera a přemýtala o souvislostech mezi Strážci a Machaërou. Seděla bych tam klidně celý den. Kdyby odpovědi nakonec nepřišly sami..
Chu'si náhle vyskočila na nohy, pravou ruku připravenou v půlce cesty k pouzdru se zbraněmi, co měla přivázané na boku.
"Něco se blíží." oznámil nevzrušeně Ithäki, jako by to snad věděl celou dobu.
Tělem mi projel elektrický šok, ve vteřině jsem i já stála na nohou.
"Co to, ksakru, je?!" zaklela Chu'si, ušetřila tak mou další otázku. "K čemu nám jsou hlídky v lese, když nejsme schopní spacifikovat vetřelce?"
"Oni tam jsou. Pořád dávají pozor. Ale proč nic nedělají.." Ithäki zamyšleně svraštil čelo. "Cítíš něco, Liss?"
Překvapeně jsem zamrkala. Ještě se nestalo, aby se někdo ze Strážců (kromě Elledära) ptal na můj názor. Upřela jsem pohled k lesu, do míst, kam se díval i on. Připadalo mi to pěkně šileně. K čemu bude moje dedukce? Sice už můžu vidět jejich podobu. Ale přece jen jsem pořád člověk. Ne jedna z nich.
Tak jo, co můžu ztratit. Soustřeď se, Liselotte..
"Co cítíš?"
Upnula jsem se celou myslí k jednomu bodu, tak, jak mě to učila Yoki. Byl to základ komunikace mezi Strážci. Nevěřila jsem, že to tentokrát zvládnu, ale za pokus to stálo.
Matně se mi začalo vybavovat okolí Jezera. Nedokázala jsem ještě přesně odhadnout, jaký člen smečky kde stojí. Ale rozpoznala jsem v různých částech lesa známou mocnou sílu, která poháněla jejich duše (nebo spíš jen její část). Tam, odkud se přibližovalo nebezpečí, se zdála síla nejslabší. Nepatřila nepříteli, jen jako by ji něco rušilo nebo přebíjelo..
"Nic necítím." zalapala jsem po dechu. Nohy se mi rozklepaly radostí smíchanou se zděšením. "Není to člověk."
Ithäkiho postava vedle mne zkameněla. Právě jsem potvrdila jeho obavy. Chu'si skřípala zuby, připravená kdykoliv začít rozdávat smrtelné rány. Její touhu po boji vystřídala zuřivost. Přikrčila se, zavětřila.. a ztuhla uprostřed pohybu.
"No, to si snad ze mě děláš.."
"Drž se za mnou, Liss." sykl Ithäki. "Je sama. Zvládneme ji."
Zpočátku mi nic nedávalo smysl, ale poslechla jsem. Všechny síly v lese se daly do pohybu - Ithäki nejspíš vyslal zprávu ostatním. Ozval se křik a na Jezerní mýtinu vtrhla skupinka Strážců.
Siwili s Imnu pronásledovali jakousi cizí dívku s vlasy staženými do copu. Na rukou a tvářích měla pěkných pár škrábanců od zběsilé honičky lesem, na zádech se jí pohupoval velký luk. Nejspíš se cestou zachytila o nějakou větev, protože přišla o jeden z rukávů své košile. Ve tváři si jí hrálo odhodlání se vztekem.. a kolem levého šedivého oka měla namalované tmavé kolečko.
Ne, opravdu nebyla člověk. Patřila mezi Strážce. Proto ji nikdo neucítil dřív, aby ji mohl zastavit. Proto se vyhnula Isiným ochranným bariérám, aniž by ji někdo odhalil.
"Chyťte ji! Chyťte ji!" křičel zrzavý hlídač Siwili, v tu chvíli supějící statečněji než parní lokomotiva.
Chu'si konečně zalovila rukou ve svém pouzdru a hodila po nepříteli pár přesných vrhacích kotoučů. Dívka s copem se jim lehce vyhnula, zbraně neškodně proletěly okolo a málem poslaly k zemi Imnu, která musela v rychlosti uhnout a změnit směr.
"Na koho si myslíš, že útočíš, hádě? Nauč se pořádně mířit!"
"Sklapni, kloboučnice! Nemáš stát v zákrytu!"
"Přestaňte šaškovat, 'Sii. Chceš zabít jednoho z nás?"
"Nepoučuj, chaluhový mozečku! Budu si dělat, co-" Chu'si se zarazila. Kolem hlavy jí totiž právě prosvištěl šíp. Zacouvala jsem. Sakra.. tohle ji naštve dvakrát víc, než je. A naštvaná Chu'si je jen kousek pod zuřící Tiamät v žebříčku situací, kdy byste měli vzít nohy na ramena.
"Ty mrcho!" zajíkla se, ztratila veškerý zájem o post bodyguarda a vyrazila vřed. Vetřelkyně nejspíš vycítila, s kým má tu čest, protože prudce zabrzdila, uskočila do strany a chtěla změnit směr. Jenže v tu chvíli už nemohla utéct. Neměla kam. Celá smečka stačila obklíčit Jezero a zabránit jí tak v ústupu. Ucítila jsem její strach, věděla jsem, jak právě zvažuje možnosti. Co udělá? Je v pasti.
Rozhodnutí přišlo ve zlomku vteřiny. Otočila se zády k dalším Strážcům a zaútočila na Chu'si.
Chu'si byla skvělá bojovnice. I bez očí dokázala dokonale zaměřit cíl. Ale jenom nadálku. V boji zblízka neuměla tak rychle reagovat. Ta cizí dívka musela znát její slabinu. Jinak by tak rychle nejednala.
"Dávej bacha, 'Sii! Šíp na dvanácti hodinách!"
"Cože?!"
Srdce mi vylétlo až do krku. Nebylo pochyb. Věděla to. Chu'si odhadla skvěle vzdálenost pod jakýmkoli úhlem. Nedovedla však příliš dobře rozpoznat to, co je přímo před ní. Větřelec naprosto přesně věděl, co dělá. Dostal ji.
Lyconijská dívka se šátkem jen tak tak uhnula přímému zásahu, hrot šípu jí na boku roztrhl bundu a zabodl se do kmene borovice opodál. Saltem uskočila vzad a poslala na nepřítele další várku zubatých kotoučů. Cizinka se jim opět vyhnula, rychlý ústup ji ale zpomalil, na což Chu'si čekala. Nadběhla si obloukem, aby detailně zmapovala polohu cíle a než se copatá vetřelkyně stačila nadát, vyrazila jí z ruky luk i šíp připravený ke střele. Dalším skokem uštědřila nepříteli pořádnou ránu do břicha. Dívka klopýtla, v několika kotrmelcích se svalila na zem, přičemž z toho posledního se ještě z posledních sil vyhoupla zpátky na nohy. Těžce oddechovala, levou rukou se držela za pas. Podcenila naši slepou hadí holku.
"Tak ubohým starým způsobem mě neporazíte." zachraptěla. "Zrádci."
"Kdo je u tebe zrádce?" zavrčela Chu'si, lapajíc po dechu. "To ty si tady hraješ na přepadení."
Zčista jasna se u těch dvou objevil Ithäki. Nevšimla jsem si, že mě během potyčky opustil a jeho místo vystřídal Hok'ee s Isi. Stáhli se spolu s ostatními z kraje lesa, teď už jsem identifikovala obličeje všech členů smečky.
Můj bodyguard to stihl právě ve chvíli, kdy neznámá sebrala zbývající energii a ohnala se po Chu'si. Ithäki prudký výpad zablokoval, zabránil jí v dalším pohybu. Jako donucovací prostředek použil její vlastní šíp.
"Pusť mě!" vyštěkla, trhla sebou do strany. Ustál to, byl silnější než ona.
Celá naše skupinka vytvořila kolem té trojice kruh. Později z něho vystoupil Elledär. Dal se považovat za "vůdce", ale sám si tak nikdy neříkal.
"Jsem rád, že tě zase vidím, Elsu. I když okolnosti moc přívětivé nejsou."
No ano, vzpomínám si! Ta skrna okolo oka.. už jsem ji viděla. Měl ji jeden z členů smečky Strážce z Canistreis - Kotoriho. Pamatovala jsem si přesně takovou skvrnu u jednoho z jeho druhů. Takže to byla ona? Elsu?
"Ty.." zachrčela znechuceně při pohledu na Ella.
"Proč jsi nás napadla? Jsi stejná jako my." Šel rovnou k věci. Tvářil se děsivě vážně, jakoby nás právě napadla osmihlavá saň.
Elsu si pohoršeně odplivla.
"Co je ti do toho? Plním tady poslání."
"Poslání?" Elledärovy temné oči se zúžily do pohých černých štěrbinek. "Jaké poslání?"
"Musím zabít Zrádce."
Kruhem to nervózně zašumělo. Někteří napnuli všechny svaly v těle, připravení skočit Elsu po krku, jiní ztuhnuli a tiše naslouchali další části rozhovoru. Byla jsem zmatená. Tím Zrádcem myslí toho Strážce, kvůli kterému jsou teď prokletí? Ale toho přece nikdo nikdy nenašel..
"Jaks přišla na to, že se schovává zrovna tady?" vyzvídal Elledär dál, zachovával si přitom svůj ledový klid, což oběť muselo dohánět k šílenství.
"Řekli mi to. Řekli mi, že se schovává tady." Sjela nedůvěřivým pohledem celou smečku. "Kde je?!"
"To je zlé.." šeptla Isi po mé pravé ruce. "Kotori by nás nikdy jen tak nenapadl. Tohle nemůže být z její hlavy."
"Je možné, že ji někdo očaroval?" Znělo to hloupě, když jsem to vyslovila. Ale dávalo by to smysl. Isi něco málo o Magii věděla. Určitě poznala, že s Elsu není něco v pořádku.
"Možné to je. Ale tenhle druh zaklínání.."
Elledärovi v ten moment pár věcí nejspíš taky došlo. Oči všech přítomných téměř vysely na něm a čekaly na jeho verdikt.
Nakonec se zahleděl Elsu do tváře a promluvil pevným hlasem: "Měla jsi nejspíš špatného informátora. Nikdo z mých přátel není Zrádce. Tím jsem si jistý."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 26. prosince 2012 v 21:03 | Reagovat

Další kapitola SD!!Ani nevíš, jakou radost si mi tím udělala! to má člověk ten den hned lepší, když otevře tvoji stránku a uvidí tak skvělou zprávu!! no tak doufám, a určitě nemluvím jenom za sebe, že ti hrozně moc přeji, aby nálada na psaní vydržela co možná nejdéle!! :)
Pravda, v postavách se začínám docela ztrácet, možná je to i trošku tím, že když je mezi kapitolami taková prodleva, nedokážu si je zapamatovat, ale víš co mi strašně pomáhá? to jak jsi kdysi dávno ke každé holčičí postavě nakreslila obrázek a něco k ní napsala. Díky tomu se v tom orientuji lépe :)

no, řeknu ti to asi takhle - pokud je tahle kapitola výplod tvých pokleslých schopností, tak si ani nedokážu představit to ,s čím přijdeš, až budeš v psaní opět na vrcholu :) SKVĚLÁ KAPITOLA!
Na Elsu jsem si vzpomínala jen matně, vím jenom že jsem to jméno už v SD jednou slyšela.
I když nemám Chu'si za její chování nijak moc ráda, neskutečně ji obdivuji za to, jak dokáže takhle skvěle bojovat poslepu, když svoje protivníky nevidí! :)

Btw - opožděně přeji Krásné Svátky a zbytek prázdnin ;)

2 Ænag Ænag | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 17:07 | Reagovat

Jak jsem Ti (nejen Tobě) již mnohokrát psala, tak můj čas, který mohu tráviti na počítači je kratší a kratší (než býval) a tudíž nemohu si přečíst Tvá (a jiných) dokonalá díla včetně tohoto... Snad Ti to nebude vadit a omluvíš mě...

Jsem ráda, že jsi na chviličku zpátky a přidáváš sem Tvé mistrovské spisy a kojíš tak naši touhu po kvalitním díle, které se volně válí po internetu XD.

Tak a ještě Ti chci poděkovat za Tvé překrásné komentáře, strašně moc mě potěšily, Ty to opravdu umíš.:)

P.S. Misty Mountains (či jak se to píše) mám také velmi ráda, ale když si vyberu to, co se mi ve filmu nejvíc líbilo, tak to byl Martin Freeman, protože ten je opravdu dokonalý ve svém řemesle (stejně jako ty jsi mistr v psaní, on je dobrý v hraní...)

Přeji (asi ještě jednou) pěkné prožití následujících dnů, a štěstí a čas do nového roku:)

3 Erin Erin | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 19:40 | Reagovat

Oh, wow!!
o_O
Elsu je celkem děsivá, Liss jako vždycky úžasně milá a statečná a Ell nepřekonatelný hrdina zasluhující nějakou medaili.
Ty jo, ale docela mě štve, že o Ellovi stále nic, NIC nevím! :-D Přitom je to dost přitažlivý pašák. Moc se těším na další kapitolu, snad už se o Ellovi konečně něco dozvíme. Já jenom čekám, kdy odhalíš něco... šokujícího, přímo odzbrojujícího! :)
Kapitola nádherná, přímo božská a já se omlouvám, že jsem nepřečetla dříve. Nový blog mě štve tím, že mi nezobrazuje nové články u mých oblíbených. Ty komentáře bych přežila, ale ty článku.
Arggg...
Nevadí, nebudu si tím kazit krásný požitek s této brilantní kapitoly :)

4 Ænag Ænag | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 21:24 | Reagovat

Jéj před 5 dny přibyl nový edit a to znamená, že žiješ! Jéj, to jsem moc ráda:) Tak snad ožiješ i tak, že něco napíše, třeba něco k BR, protože to vypadá jako velmi zajímavá dobrá věc:)
No ale proč jsem sem vůbec přišla XD. Přišla jsem Ti oznámit, že jsem se začala dívat na Fullmetal Alchemsit. Proč? Stala jsem se závislá! TO jsi chtěla? Stále se musím dívat na ty dokonale nakreslené postavy, vymakané charaktery a každý den aspoň jeden díl...nebo dva... tři...šest
Nevím, kde jsi Ty FMA sledovala (na YT, nebo sis ho stahovala) a nevím ani v jakém jazyce, ale slyšela jsi český dabing? Ufikiuf, ty mě tak vylekali, že jsem musela na záchod, co si o něm (dabingu) myslíš?
To je ale divný komentář, což? Ale můžeš si za něj sama. Achjo proč jsem jen klikla na ten článek o FMA... Já bláhová... :D
Tak snad se nám brzy vrátíš!!!;D

5 Vera Vera | Web | 3. února 2013 v 18:02 | Reagovat

Ahoj Lauren :)
četla jsem ten nový edit a chci jen říct, že držím palce a doufám, že tohle "kritické" období zvládneš!! :)
Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že na tebe jen tak nezapomenu a na tvoje povídky počkám i kdyby měly přijít kdykoli! :)

6 Naira Naira | 2. července 2014 v 16:18 | Reagovat

Moc se mí líbí tahle povidka. Ikdyž, kdyz se divám ze se to psala pred nějakou tou dobou, doufám, že ji dobíšeš ;) Budu cekat.

7 Lauren Lauren | Web | 2. července 2014 v 18:56 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí. :) Bohužel jsem se ji ale rozhodla kompletně přepsat, takže tuhle původní verzi s největší pravděpodobností nedopíšu. Teď pracuji na přepisování, nová verze je tady pod názvem SteamHeart. Je to trochu pozměněné a spíš sci-fi než fantasy. Moc se omlouvám, ale chystám znovu rozjet ještě jednu povídku. Tak snad to trochu vynahradím. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama