~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


SD ║ Kapitola 16. 1/2

11. srpna 2012 v 12:40 | Lauren |  Lyconyové: Strážci duší

Opět víceméně "kecací" část, ale už brzy se snad od kecání pohneme k činům. Dozvíme se něco víc o Strážcích, o Alecovi a Liss nakonec udělá velké životní rozhodnutí. Omlouvám se za dělení, v poslední době jsem se začala rozepisovat do takové míry, že to ani blog není schopný respektovat.
Dovolím si tuhle kapitolu věnovat Erin a C.V.O.K. - těm dvěma úžasným duším, bez kterých by SD nikdy nedospěli do takového stádia, v jakém jsou teď. Za celou smečku Demöthi a spol. vám strašně moc děkuju za podporu! :)



UPRAVENO červen 2015

Kapitola 16. - Změna plánu

Zemřít v boji není tak špatné. Zemřít při ochraně svých blízkých není vůbec špatné. Zato čekat je příšerné. Čekat s bláhovou nadějí, jestli se někdo vrátí živý, čekat s tím, že vy jste ti, kvůli kterým ostatní tam venku riskují život. A vy s tím nemůžete nic dělat. To je milionkrát horší pocit.
Sedím u ohně, jednou rukou hladím Kyru po hřbetě a přemáhám se, abych si nezačala kousat nehty nervozitou.
Dávno se setmělo, mé společnice na sebe vzaly svou obvyklou psí podobu. Yoki leží v závěji kousek od nás. Vypadá unaveně, stále ale zůstává ve střehu, aby stihla včas rozpoznat blížící se nebezpečí. Od doby, co se proměnila, jsme nepromluvily jediné slovo. Noční vzduch proráží jen pravidelné praskání ohně a houkání sov.
Štěně spící u mých nohou - Kyra - tiše kňourá ze snu a cuká packami. Všechna zranění jsme jí ošetřili, zpevnili její pochroumanou nohu, aby s ní nemohla hýbat. Při pohledu na tak zubožené stvoření mi zůstává rozum stát. Jak může někdo něco takového udělat malé holčičce?
Do plamenů se opře studený vítr, po sněhu se roztančí mihotavé stíny. Mám strach.
"Budou v pořádku?" Můj rozechvělý hlas jde sotva slyšet i přes nastalý noční klid. Kaštanově hnědá fena na mne upírá velké karamelové oči. Snaží se být klidná, ale uvnitř určitě umírá strachy jako já.
"Budou. Neboj se."
Chci věřit tomu, že se nikomu nic nestane. Tak proč je to najednou tak těžké?
"Ti špehové patří k Lukumonským, že ano?"
Yoki znovu rentgenuje pohledem celou mýtinu. Je opatrná.
"Jsou to sluhové skupiny lidí, co si říkají "Punitijští rytíři". Někteří je také nazývají "Lovci duší". Jsou to bezcitní zabijáci, kteří za zástěrkou najít nás, kradou lidem jejich duše. Slouží Králům z Lukumonu a nemají slitování s nikým, kdo se jim postaví. Ale neboj," dodává honem, "Lovci ani Králové se tu jen tak neukážou. Jsou příliš hrdí na to, aby se honili za každým toulavým psem."
Zhypnotizovaně hledím do ohně a pokouším se uklidnit. Proč vždycky v situacích, jako je tahle, jsem úplně k ničemu? Oni se vrátí. Musí se vrátit. Oni -
"Kéž při nich stojí Bůh." Proplétám si prsty před obličejem, skláním hlavu v prosebném gestu. Tohle je jediné, co pro ně můžu udělat. Modlit se.
Fenka šmikne ušima a položí si hlavu na přední tlapy. Neslyšně zakňučí.
"Brzy se dozvíš všechno, Liselotte. Slibuju."

•••

Je už skoro ráno, když mne probouzí Yokiin štěkot. Okamžitě stojím na nohou, mysl ještě pořád uvězněnou pod stínem špatných snů. Z lesa se konečně vynořuje smečka devíti Smrtonošů v čele s Elledärem. Někteří pokulhávají, jiní pomáhají zraněným. Ale dřív, než jim stačím vyrazit naproti, mi nohy zakoření do země hrůzou. Několik psů má totiž na zádech složenou jakousi podivnou asymetrickou věc, kterou jsem později identifikovala jako křídla.
"Bienäte*." Vydechne Yoki. "Jdete pozdě."
"Ty zmetci mi poškrábali obličej. Toho budou litovat." Zahučí Demöthi. Právě podpírá kulhající Tiamät, která kolem sebe nenávistně prská jako kočka.
"Nech mě být! Kdo si myslíš, že jsi, ty nemožnej blbče? Kdyby ses mi pořád nepletl pod nohy, nic by se mi nestalo!"
Právě Tiamät je jednou z "okřídlených". Její kožnatá křídla nejvíce připomínají nějakého hrůzného bájného ptáka.
"Ty ale mají kuráž se tady ukázat." Kleje dál Demöthi, úplně ignoruje dívčiny protesty.
Dezorientovaně těkám pohledem kolem sebe.
"Elledäre?"
Malý moment trvalo, než se mi ozve v hlavě jeho hlas. "O mě si starosti nedělej. Prosím, postarej se o ně."
Popravdě jsem nikdy nevynikala v první pomoci. Leccos jsem odkoukala u tetičky, když k ní ještě do učení chodila Emily. Ale takhle nabyté znalosti jsem málokdy prakticky využila. Nebo spíš nebyl důvod, je využít. Proto se pro mě tahle situace stala cennou zkušeností. Lyconyové totiž mají ve své dokonalosti jednu vadu. Jsou sice silnější, rychlejší a vnímavější než lidé, ale zato mají mnohem horší regeneraci. Špatně se jim hojí hluboká zranění a zlomeniny. Pokud nejsou dostatečně vycvičení, v boji se pak rychleji vyčerpají. Doufala jsem, že pomůže mé bylinkářské umění, ale moc šancí jsem tomu nedávala.
"Neboj, bude to v pořádku."
Všechno už mě bolí, oči se mi klíží z nedostatku spánku. Klečím u poslední hromádky neštěstí. Přes záda se jí táhne dlouhý ošklivý šrám. Když jí chci ránu vyčistit, zavrčí a vycení výhružně tesáky.
"Nech ji, Chu'si." Okřikne ji někdo. "Pomůže ti."
"Nevěřím jí." Zasyčí. Nemůže mě vidět. Je slepá, oči má převázané šátkem. Přesně ale ví, kde sedím a jak blízko k ní mám nataženou ruku. Po minutě váhání nakonec poraženecky sklopí uši, položí si čumák do trávy a nechá se ošetřit.
"Jsi kouzelnice, Liss. Nevím, jak se ti odvděčím." Zavrní hrdě uhlově černý Smrtonoš. Objevuje se zrovna ve chvíli, kdy ležím na zemi rozpláclá únavou a dělám do sněhu andělíčky.
"Co se děje, Elledäre?" Jdu rovnou k věci. "A opovaž se mi říct, že nic. Protože jinak se zvednu a budeš mít o pár škrábanců navíc."
Netuším proč, ale z nějakého důvodu ho to přiměje k úsměvu.
"Promluvíme si ráno. Teď se běž pořádně vyspat."
"Elle, já ale nejsem -"
"A neodmlouvej. Protože jinak se naštvu a skončíš v támhleté hromadě sněhu."

•••

Jako bych snad mohla v klidu spát. Pořád se mi před očima zjevují přeludy okřídlených psů a jakýchsi mužů v sametových pláštích, kteří se pokoušejí vloupat do tábora. Kdo by mohl s čistým svědomím usnout po tom, co něco takového viděl?
Ne. Během noci se rozhoduju. Už nebudu jen sedět a čekat. Nebudu se dívat na svět zavřenýma očima. Otevřu je. Dokážu to, stanu se silnější. A zjistím pravdu o tom, kdo doopravdy jsem. Ať to stojí cokoliv.
Následující den se v Tiamätině srubu koná válečná porada. Celá smečka se tísní v půlkruhu ve velké místnosti s krbem, dřevěné židličky jsou narychlo odsunuty do provizorní kuchyně. Za okny už zase poletují sněhové vločky, téměř úplně zakrývají stopy po noční potyčce. Zvláštní. Jako by se vůbec nic nestalo.
"Měli bychom se stáhnout do jiné části lesa." Navrhuje Ithäki, samotářský kluk s čelenkou ve vlasech. "Jestli dostali rozkaz nás najít, mohli by se vrátit. A ne sami."
Z různých koutů shromáždění se ozývá souhlasné mručení.
"Ale co naše vesnice?" Protestuje Chu'si. "Co les? Co sejde na tom, že utečeme? Zničí to tu, udělají z našeho domova vyprahlou pustinu jako z celé Rodihënské říše. To ti nedošlo, chaluhový mozečku?"
"Odkdy tebe zajímá ochrana životního prostředí, Chu'si? Měl jsem dojem, že ti jde jen o to, jak si ubránit vlastní píseček. Ale jestli nás chceš všechny zabít, prosím."
"Ty jeden malej drzej spratku! Co si o sobě my-?"
"Přestaňte!" Srubem otřese Tiamätin ostrý hlas, až ze střechy sjede uvolněná závěj sněhu. Její smaragdové oči probodnou oba nešťastníky jako dobře mířený Hok'eeův šíp. Chu'si nakonec polkne další seznam nadávek a hádku vzdává, ruce si trucovitě založí na prsou.
"Souhlasím s Ithäkim." Promluví vážně Elledär, usazený mezi Tiamät a Demöthim. "Nemůžeme riskovat, že se vrátí v přesile. Opustíme Říční mýtinu a stáhneme se k jižnímu Kopci. U Měsíčního jezera bychom měli být v bezpečí."
Ithäki beze slova ukáže nad hlavu zdvižený palec na znamení, že přesně takhle to myslel.
"To je sice hezké, Elle." Imnu, která sedí vedle mě na zapomenuté rozviklané židli a opírá se bradou o opěradlo, si neklidně prohlíží své obvázané zápěstí. "Jenže co když je to stejné, jako tehdy? Co když jim vůbec nejde o nás? Třeba jen někoho hledají."
Někdo si falešně odkašle. Elledär dělá, jako že ji neslyšel. Místo toho upíná pozornost na Isi. "Jak jsou na tom bariéry kolem lesa? Vydrží?"
Dívka přikývne. "Ještě v noci jsem je kontrolovala. Měly by vydržet."
"Moment." Vměšuju se nenápadně do hovoru. "Koho hledají?"

* "Bienäte." - "Díky Bohu."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 19:18 | Reagovat

Huaaa, já to nechápu! Můžu se snažit jak chci, ve vymýšlení jmen si prostě borec a já se jdu asi zahrabat, protože vážně miluju jména postav v téhle povídce, za chvíli pořádně rozsáhlé! *což je dobře!* Vážně, dokonalý!
Ell je prostě tajemnej jak hrad v Karpatech, Demöthi je úžasnej optimista, Liss neuvěřitelná osobnost s ještě víc neuvěřitelným bojovným charakterem. Je jenom dobře, že jsou kapitoly delší a delší, proti tomu vůbec nic nemám O:)
A mně to dělení taky štve, člověk napíše sotva 1o ooo znaků a blog to nevezme s tím, že to překračuje 4o ooo. Já to říkám pořád, měl by ho někdo naučit počítat...

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 11. září 2012 v 18:28 | Reagovat

kapitola s venovaním? čože? tak toto vie človeka dojať k slzám. najmä, ak sa jedná o SD. A k tomu takúto skvelú časť... Ďakujem. Tisícoraké ďakujem Lauren. Nenachádzam slov a neviem ako sa príhodne poďakovať za tú česť.
Bože. To je tak skvelé!
Ell je tak úúúúúžasnýýýýýý... *sliny jej tečú potokom* Neviem prečo, je mi hrozne sympatický. Správaním, chovaním... Je tak tajomný a v pohode... ah. ďalšia platonická láska do zbierky. Hovoríš že už je (bol) zadaný?

ps. moja neoverená teória je, že pokiaľ napíšeš text o dĺžke 40 tisíc znakov rovno do políčka na blogu, tak ti to zverejní bez problémov. Ale pokiaľ tam text skopíruješ, tak ho rozdelí. U mňa to tak funguje, skúšala som to na jednej kapitole ktorú mi v prvom prípade zverejnilo bez problémov a v druhom rozdelilo na tri časti :D Ale neviem či to tak nie je iba u mňa. Kto vie :D

3 Ænag Ænag | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 20:12 | Reagovat

Mistrovská kapitola (i když jen půlka). Já žasnu, žasnu a žasnu.
Popisuješ tak živě, tak smysluplně, nenuceně, přirozeně, příjemně, dokonale! Já prostě nemám slov ani vět. Líbí se mi Tvé přenádherně propracované popisování emocí...
A ještě jedna poznámečka - spíš další obdiv, jak se můžeš orientovat v těch jménech? Mně se to tak plete...XD
(možná takový drobný překlep: pohroumanou - není náhodou pochroumanou.):)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama