~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


Let us be brave ║ Jak FMAniak k anime přišel

28. července 2012 v 20:59 | Lauren |  Okénko anime-maniaka

Předem bych chtěla upozornit, že tenhle článek nemá nikoho ospravedlňovat a už vůbec vám nemá nic vnucovat. Jde jen o jakýsi názor, krátké zamyšlení nad tím, proč se člověk jako já začal dívat na anime. Chci jen, abyste pochopili důvod, proč na blog sem tam budu podstrkovat věci týkající se animovaného světa. Hodně mě ovlivnil jak v reálném životě, tak ve psaní a myslím, že je důležité na to nezapomínat. Ještě jednou prosím o trpělivost se čtyřokým bláznem, který sídlí na tomto blogu.



Japonské anime. Nikdy jsem nedokázala pochopit, co na těch roztomilých kreslených postavičkách všichni vidí. Proč denně hltají očima dvacet minut obrazovku a koušou si nehty u dalšího dílu, aby sledovali, jaké překážky musí jejich oblíbené postavy překonat tentokrát. Jo. Proč to ti lidé dělají? Vždyť jsou to jenom "pohádky"..
Ne. Taky jsem si to dřív myslela. Ale nazvat to "pohádkami" je téměř urážka. Všimla jsem si, jak rychle jsou lidé schopní uvěřit vlastnímu předsudku. Jsme už takoví, od přírody se držíme dál od všeho cizího a neznámého. Je to pochopitelné a já tomu samozřejmě rozumím, nikomu nic nezazlívám. Problém je v tom, že tahle vlastnost nám brání v cestě za poznáním. Brání nám v tom, abychom se naučili něco nového. Abychom se jednoho dne mohli rozhlédnout kolem sebe a říct si: "Tak tohle bych na sobě chtěl změnit".
Já se v animovaném světě pohybuju už skoro třetím rokem (stydím se, nic jsem za tu dobu nestihla). Neříkám si "otaku" ani nijak podobně a nehodlám tuto tradici porušovat. Je toho ještě hodně, co o anime nevím a na to, hrát si na velkého znalce, nemám žaludek.
Mé šílenství začalo jednoho léta, kdy jsem čistě ze zvědavosti začala po večerech sledovat seriál Wolf's Rain (začínám zjišťovat, že právě zvědavost je ta nejlepší učitelka). Jsem neuvěřitelný fanatik do vlků, a tak mi to prostě jen padlo do oka. Do té doby jsem lidi posedlé anime měla za blázny. Ale dnes jsem ráda, že do téhle skupiny bláznů také patřím.
Wolf's Rain slavilo úspěch (vyplýtvala jsem kvůli tomu pěkných pár balíků papírkových kapesníčků) a po pár měsících mi znovu zvědavost nedala. Narazila jsem totiž na japonskou klasiku s názvem Death Note. Jak to dopadlo, snad nemusím zdůrazňovat. Kdo viděl, pochopí. Psychologické horory jsou moje specialita a Zápisník smrti se okamžitě vyšplhal na první příčky mého žebříčku, dokonce o stupínek předstihl zmiňované Wolf's Rain. Ale ani to mně, osobě s duší dobrodruha, pořád nestačilo. Nedala jsem si pokoj, pídila se dál po příběhu, který by mi sednul. Až jsem náhodou (ano, i náhoda je neskutečná čarodějka) na youtube narazila na úžasnou písničku Brothers a vrhla se do recenzí na Fullmetal Alchemist. A to byl konec. V tu chvíli jsem překročila zlomovou hranici, kdy podlehnete závislosti a už se z ní jen tak nedostanete.
Co si budeme povídat. Stal se ze mě totální šílenec, beznadějně zamilovaný do toho blonďatého prcka v červeném plášti, změnila jsem se v maniaka, který na všechno ve svém životě začal aplikovat zákony alchymie a rovnocenné výměny. Od té doby, pořád a neustále, utíkám do světa plného ninjů, chainů a homunkulů, do světa plného snů.
Jsou lidé, kterým anime nevadí a jsou lidé, které vyloženě neláká. Chápu to. Často slýchám věci jako: "Jsi blázen. Anime je nemoc." Uznávám. Otaku se občas chovají jako šílenci (z jejich pohledu to žádné šílenství není, z toho důvodu obdivuju cosplay), ale to dělá každý zapřísáhlý fanoušek (měli byste vidět moji reakci, kdybyste přede mnou ještě před pár lety vyslovili jméno Harry Potter).
Četla jsem, že se o nás vypráví, že nedokážeme mluvit o ničem jiném než o anime a Japonsku. Muhehe. V žádém případě, tahle informace je zcela chybná. Anime-maniaci jsou ve většině případů normální inteligentní lidé, kteří mají i spoustu dalších zájmů. I když je vám doufám jasné, že když mě necháte rozkecat o FMA, tak už mě nezastavíte.
Ale dost psychologických výlevů. Vracím se k otázce "Proč se člověk vlastně začně dívat na anime?". Když se zeptám lidí, kteří provokují, co je na anime špatného, tak většinou neumí odpovědět. Zastávám metodu vlastní zkušenosti - nejdřív jdi, na něco se podívej a až pak si stěžuj, co se ti nelíbí (s tím, že ten člověk bude aspoň průměrně inteligentní, nezačne se hned dívat na yaoi a pak do mě nebude dvě hodiny hučet, jak je to odporný).
Pro mě je anime (a manga) droga. Pozitivní droga v pozitivním slova smyslu. Anime lidi nezabíjí, ale pomáhá jim žít. V mém případě jsem se toho díky kreslenému světu hodně naučila. Pomáhá mi věřit, vytvářet si vlastní životní filozofii. Pomáhá mi zvládat stresové situace. Naučila jsem se smířit s vlastními chybami, pochopila jsem Koloběh života a to, že je všechno na Zemi propojené. Pomohla mi, abych si uvědomila, jak důležitá je rodina, jak důležité je to, jít si za svým cílem. A já nevím, jak za tohle všechno poděkovat.
Anime je podle mě záležitostí věku. Pokud je Harry Potter mé dětství, potom je anime mé dospívání. To se teoreticky rovná čtvrtině života. Z čehož plyne, že jsem nenapravitelně závislý člověk. Ale nedělám nic, co by mi ubližovalo. Naopak. Pomáhá mi to stát se silnější.
Inspirace

,,Lekce, které nepředstavují bolest, nemají smysl. Abychom něco získali, musíme nakonec přece jen něco ztratit. Ale když ona bolest zmizí a my ji překonáme, získáme srdce, které je schopné překonat všechny strasti. Ano. Srdce z oceli." (Edward Elric)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 29. července 2012 v 22:02 | Reagovat

Líbí se mi Aime obrázky! ale přiznám se, že je nesleduji..jenom jednou jsem viděla jednu japonskou povídku ( příběh, nebo tak něco :D) kreslenou jako Aime, (a dlouho patřila mezi moje nejvíce oblíbené! :D)

v klipu na Breaking the Habit od LP je taky Aime nebo se pletu? :)

JO SIMPLE PLAN! ti jsou fakt úžasní! A Offsprings, 30 seconds to Mars a další, co jsi tam psala! ty jsi taky můj člověk :D :D

2 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 0:20 | Reagovat

Anime mě nijak zvlášť neláká, ale jeho fanoušci mi nevadí. Hele, jsme si vlastně celkem podobné, ale já bych takový článek mohla napsat výhradně o melancholické a pomalé hudbě, nebo psaní fantasy. Protože hudba a fantasy jsou jednoduše můj život. A tak jako života se jich nechci nikdy, NIKDY vzdát. Takže chápu fanoušky anime. :-)

3 Lauren Lauren | Web | 6. srpna 2012 v 20:33 | Reagovat

[1]: Děkuju. Jsem ráda, že se na to někdo dívá takhle pozitivně. :) Obrázky jsou skvělé, sice jsem zastánce těch "realističtějších", roztomilá velká očička na mě často neplatí, ale záleží na situaci.

Breaking the Habit - jo jo, myslím, že nepleteš. :)

[2]: Díky! Alespoň někdo to takhle pochopí - o což mi samozřejmě šlo. Každý jsme fanoušek nějaké jiné hudební skupiny, jiného fotbalového týmu, jiného umění.. Ale ve všech těch rozdílech mám jedno společné. My tím, čemu fandíme, žijeme. :)

4 Vera Vera | 17. listopadu 2013 v 20:13 | Reagovat

Viděla jsem to video dvakrát a pokaždé jsem u toho brečela.....zvláště u toho začátku...pokaždé, když si to pustím hned v prvních vteřinách nejdou zadržet slzy...nevím, jestli jsem přecitlivělá, nebo mě ten začátek jen neskutečně dojímá...:)
...FMA forever ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama