~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


MZ ║ Kapitola 2.

28. června 2012 v 20:09 | Lauren |  Malé zločiny

Po dlouhé době něco málo ze psaní. Strážci duší momentálně uvízli na mrtvém bodě. Mám samozřejmě něco napsáno, ale vzhledem k tomu, že jedna z následujících kapitol je zároveň jedna z mých dosavadně nejdelších, nevím, za jak dlouho se mi to podaří přepsat a jestli (popřípadě jak) to rozkouskuju do částí. Navíc jsem v SD našla pár logických chyb, takže mou hlavní náplní je teď všechno opravit. A tak se touhle cestou dostáváme zpátky k zapomenutým Malým zločinům. Někdo už se mě ptal, jestli bych je nechtěla zveřejňovat častěji, takže pokud se budou líbit, proč ne. :) Opět si dovolím připomenout, že to byla moje první kapitolová povídka, první kapitoly jsou tedy poněkud staršího vydání.
Úvod a 1.kapitola » tady


2. ~ Domov

Náš byt se nacházel na malém sídlišti poblíž řeky River Crouch. Byla to zvláštní čtvrť plná zvláštních lidí.. ale nic zvláštního se tu nedělo. Nebydlely tu žádné slavné celebrity ani se tady nenatáčel žádný film s Leonardem DiCapriem. Nic takového. Čas od času se stala nějaká krádež, nebo se někdo málem přerazil na motorce. Prostě taková úplně normální ničím nezajímavá ulice. Co jsem na tomhle místě měla nejradši, byl malý ošuntělý obchůdek na kraji silnice, schovaný pod improvazovanou stříškou z několika latěk a plachty podobné slunečníku. Cedule u výlohy se pomalu začínala odlupovat, několik písmen z názvu chybělo:
Hudební studio River Crouch

Každý máme na světě místo, kam se schováme, když je nám nejhůř. Pro sportovce je to stadion, pro spisovatele knihovna. Pro mě to byla tahle prodejna. Vlastnil ji Mark Ranger, sympatický muž s laskavým úsměvem. Společně se svou ženou Juliet se před lety rozhodl pokračovat v rodinné tradici a zařídit nahrávací studio pro lidi poblázněné hudbou, jako je on sám. Dnes už uplynula dlouhá doba od Julietiny smrti, ale on stále pokračoval v tom, v čem začali. Bylo obdivuhodné, jak se dokázal prát s takovými strašlivými věcmi, jakou smrt manželky bezpochyby je.
Téměř každý den po škole jsem k němu chodila vypomáhat jako spousta dalších dobrovolníků. Mezi nimi byl i Markův synovec Robin, můj dlouholetý kamarád.
,,Zdravím tě, Tony. Čím to, že přicházíš v takovém nečase? Stalo se něco?"
Setřásla jsem z hlavy mokrou kapuci, aby mi nebránila ve výhledu po obchodě. Vonělo to tu dřevem - strop totiž tvořily dubové zdobené trámy. Byla to vůně domova. Myslím toho opravdového.
Všechny desky a CDčka ležely úhledně srovnané v regálech, z reproduktoru u pokladny se linula tichá melodická hudba. Dokonale splývala s údery dešťových kapek o sklo.
,,Omlouvám se, pane Rangere. Máme doma návštěvu." Znělo to trochu podrážděněji než jsem měla v úmyslu, ale Mark nejspíš pochopil.
,,Darren, že? Myslel jsem si to." pobaveně se pousmál. Rovnal zrovna odznáčky zavěšené na malé nástěnce za pultem. Obrovských šlápot, které jsem po sobě zanechávala na podlaze, si nevšímal.
Doploužila jsem se k prodávacímu pultu a hodila sebou na nejbližší židli.
,,Nemůžu ho vystát." postěžovala jsem si. ,,On je tak.. tak.." Nemohla jsem najít to správné slovo.
,,- jiný?" dokončil za mne Mark, pověsil za špendlík poslední odznak a zbytek kůží na krk uklidil do šuplíku. ,,Ano, je to zvláštní člověk."
,,Je nemožej." zaúpěla jsem. ,,Ale máma s tátou si to očividně nemyslí. Byli by rádi, kdybych neexistovala." Vzala jsem do ruky kovový model letícího brouka - maskota skupiny Fireflies. Začala jsem si ho kutálet z dlaně do dlaně. Byl studený jako led.
Mark si povzdechl. ,,Tvoji rodiče tě mají rádi, Tony. Jenom v tobě ještě nevidí toho milého nadaného člověka, jako vidím já. Chce to čas. Jednou na tebe budou moc hrdí, to mi věř."
Kéž by to byla pravda. Lehce jsem pokývla hlavou a natáhla k němu paži s přívěskem. Zamračil se.
,,Nech si ho. Snad ti přinese více štěstí než mně."
,,Děkuju." pokusila jsem se mu opětovat úsměv. Zaléval mě zvláštní pocit bezpečí, který jsem neznala. Vznášel se ve vzduchu společně s další směsicí pachů. Bylo mezi nimi pochopení, soucit. To mi dodalo odvahu, kterou jsem potřebovala.
Schovala jsem medailonek do kapsy bundy, prozíravě přitom zapnula zip, aby mi nevypadl. Mark mě s potěšeným výrazem v očích pozoroval, poznal, že mě pomalu opouští vztek a střídá ho odhodlání.
,,Nedělej si s tím hlavu. Brzo se to nějak vyřeší, uvidíš." Snažil se mluvit povzbudivě. Pokývla jsem hlavou, ale dost jsem o tom pochybovala. I v jeho hlase zazněl jakýsi náznak strachu. Jako by to, že se naše rodina dá někdy zase dohromady, bylo spíš horší než lepší. Zmátlo mě to.
Náhle se hlasitě rozezvučel zvonek na dveřích a do obchodu vešla nějaká mladá žena. Celá v tmavém, na černé mikině se jí leskl bílý nápis PEACE.
,,Dobrý den. Ani psa by dnes ven nevyhnal." zaklela udýchaně, když zavírala deštník. Celou cestu přes ulici zřejmě utíkala. ,,Chtěla jsem se zeptat. Nemáte něco nového od McQueens?"
Mark už už otevíral pusu, ale já byla rychlejší.
,,Samozřejmě. Nová deska jim vyšla teprve minulý týden, jen se po nich zaprášilo. Ale pár kousků tam, myslím, ještě zbylo. Doběhnu pro ně." nabídla jsem se. Nadšeně jsem seskočila ze židle a zapáleně se hnala do skladu. Mark se ušklíbl. Ta holka se trefila do černého. Seznam CD novinek jsem měla nastudovaný i pozpátku. Cestou zpátky k pultu jsem vyjmenovala názvy všech písní, které se na novém albu McQueens objevily, u některých jsem si dokonce vybavila hlavní melodii.
Mark měl pravdu. Nesmím to vzdát. Nebyla jsem samotná ani ztracená. Stále jsem měla místo, kam patřím. Sem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 29. června 2012 v 11:28 | Reagovat

skvělý!! vážně píšeš nádherně! Ten začátek, to se mi hodně líbilo!

"Náš byt se nacházel na malém sídlišti poblíž řeky River Crouch. Byla to zvláštní čtvrť plná zvláštních lidí.. ale nic zvláštního se tu nedělo. Nebydlely tu žádné slavné celebrity ani se tady nenatáčel žádný film s Leonardem DiCapriem."

Tahle část byla super!! myslím, teda vím, že až si od tebe na 100% ještě něco přečtu! musím :DD

2 Vicky Vicky | Web | 30. června 2012 v 17:42 | Reagovat

hurá!! Malé zločiny jsou zpět! Sice nedokážu ani trochu určit, co se bude dít, ale tuhle povídku jsem si okamžitě zamilovala :D Je taková... realistická a vtipná zároveň, ne moc veselá, ale člověka určitě hned osloví :) aspoň mně tedy oslovila :DD píšeš fakt nádherně :D a jinak promiň, že jsem se nějak zasekla ve čtení Strážců duší... ://
jo a taky oznamuji, že můj blog je opět v provozu, promiň že to píšu sem O:)

3 Erin Erin | E-mail | Web | 1. července 2012 v 0:07 | Reagovat

Miluju hrdiny, co lezou po čtyřech a pak se zvednou!
Tohle podle mě dost vystihuje Tony a jsem zvědavá, co bude dělat dál. Jestli uteče, nebo... je to tak otevřené, že člověk musí automaticky přemýšlet o tom, co se možná bude dít, jak se kdo zachová... A Darren ať táhne k šípkům, máme radši Tony! A Mark se taky docela osvědčuje, je to milý chalan milující hudbu. Takže proč ne? Jenom doufám, že pro ně nechystáš nějakou katastrofu... :)

4 Lauren Lauren | Web | 7. července 2012 v 22:45 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! Jsem ráda, že se ty bláboly někomu líbí. :) Leonardo se tam dostal jaksi nedobrovolně. V té době, co jsem to psala, šel zrovna do kin film "Počátek". A s dopomocí reklamy z rádia jsem se inspirovala. :D Díky!

[2]: Velké díky i Tobě. Být realistická, ne moc veselá ale zároveň vtipná, to má být účel téhle povídky. :) Strážci jsou momentálně trochu na vedlejší koleji, mám spoustu verzí, jak bude příběh pokračovat a potřebuju je spojit v jeden jediný. S tím si vůbec nelam hlavu, i já se zasekla. ;)

[3]: Děkuju! Tenhle názor s tebou sdílím - miluju hrdiny, co lezou po čtyřech a pak se zvednou! Tahle povídka není prakticky o ničem jiném než o "snaze zvednout se". A Tony není jediná, kdo se o to pokusí. :) Uznávám, že Darrena bych nejradši vystřelila na měsíc. :D Ale s tím vystřelováním bych ještě chvíli počkala. A když je řeč o katastrofách.. hm, jak se to vezme. o:) *nasazuje ďábelský výraz, s tím, že Tony a spol. berou zpátečku a letí z pokoje dřív, než ta šílená ďábelsky se culící psychopatka stačí vzít do ruky tužku*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama