~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


Lyconyové: Strážci duší ║ Prolog

17. prosince 2011 v 21:53 | Lauren |  Lyconyové: Strážci duší

Poznámka: Úvodní kapitola Strážců duší. Dobře. Než se z následujícího prologu zase dozvíte prdlajs, chtěla bych jenom trochu nastínit děj.
Nevím, jak si představujete lidskou duši. Já osobně vidím duši jako tu průhlednou bílou ,,bublinu", která se schovává někde hluboko v nás. Tahle povídka víceméně stojí na tom, že naše duše mají své vlastní Ochránce, kteří je chrání před zlými silami. Tihle Ochránci přežívají neviditelní společně s duší (jsou tedy dá se říct její součástí) a zjevují se pouze za úplňku - tehdy totiž hrozí největší riziko napadení zlem. Často na sebou pak berou přízračné podoby zvířat, která člověka, jemuž patří, nejvíce vystihují. Takhle to fungovalo od počátku věků. Až do doby, kdy mezi sebou lidé začali bojovat a štvát tak Ochránce svých duší proti sobě. A tak se jednoho (ne moc krásného) večera stane, že Ochránci odmítnou lidem pomoci, odtrhnou se od nich a utíkají. Tahle zrada vede k jejich prokletí. Teď se schovávají hluboko v lesích. Jenže bez jejich ochrany dřív nebo později všechna lidská srdce pohltí temnota.
Přeji příjemné čtení. Snad to v příštích kapitolách bude lepší a dozvíte se víc. :)


Anotace: TADY

UPRAVENO květen 2015

Prolog


Nebe nad machaërským vrchem se zrovna halilo do závoje černých mraků. Stromy se líně kolébaly v poryvech nočního vánku a vrhaly tak na zem strašidelné stíny. Bylo už pozdě a všichni obyvatelé blízké vesničky právě usedali k večeři. Zatím ještě nevěděli, že se možná dnes stane něco zvláštního a neobvyklého, něco, co ovlivní jejich životy na hodně dlouhou dobu. Takové události se nestávaly příliš často.
Na kopci za vesnicí se tyčila silueta zřiceniny hradu Ungüis. Z dálky působily jeho polorozpadlé věže dojmem obrovského ptáka s rozpřaženými křídly, který se zrovna chystá vzlétnout. Hrad byl už celá staletí opuštěný. Poté, co byl vypálen a zničen při jedné z velkých bitev, se k němu nikdo příliš nepřibližoval. Připomínal lidem minulost, na kterou chtěli zapomenout.
Ke starým hradbám vedlo zchátralé schodiště z tvrdého kamene. Právě po něm vystupovala jakási postava zahalená v dlouhém sametovém plášti. Podle širokých ramen se dalo soudit, že jde o muže. Zjevil se náhle, jako by byl ještě před minutou neviditelný. Postupoval velmi pomalu, skoro to vypadalo, že pluje nad zemí. Vyzařovala z něj neznámá temná síla. Zdálo se, že vysává z okolí poslední zbytečky života.
Jakmile dorazil až na vrchol jedné z hradeb, natáhl paži. Cítil energii tohoto ponurého místa, cítil všechnu bolest a utrpení, které se schovávaly v rozpadlých zdech. Tmavé oči neznámého se zkoumavě upřely do dálky. Na někoho zřejmě čekal. Kde může být? Byli dohodnutí. Musel se zdržet.
Uběhlo několik dlouhých minut než v blízkém šípkovém keři, který léta nikdo nestříhal, zpozoroval pohyb. Ze tmy se vynořil velký temný stín.
"El tera Lupus. Myslel jsem, že nepřijdeš."
Příchozí si pohrdlivě odfrkl a schoval se zpátky do úkrytu mohutné zdi. Vzpomínal si. Kdysi patřila ke královským stájím.
"Zřejmě ses mýlil. Ostatně, nebylo by to poprvé."
Zpod kápě se ozval chladný bezcitný smích. Málem už zapomněl na jeho hrdou povahu. Vždycky byl tak pyšný na to, kým je. Hlupák.. Znovu se zadíval na louku pod sebou, tentokrát byl ale jeho pohled jiný. Změnil se v grimasu nenávisti.
"Není to ironie? Je to už dlouho, co jsme se tu naposledy sešli, nemyslíš?"
"Nepřišel jsem pro to, abych poslouchal historky z tvého zpackaného života, de Corlie." odsekl netrpělivě muž ve stínu. Neměl chuť vzpomínat na staré časy. Obzvlášť v téhle souvislosti ne.
Jeho hostitele urážka příliš nerozhodila. Naopak. Ačkoliv cítil tu známou vlnu opovržení, zůstával ledově klidný. Měl svůj plán. A tentokrát si byl jistý, že vyjde.
Rozvážně se nadechl a znovu promluvil: " Odvážná slova na někoho, kdo zatratil svůj druh i sám sebe."
Úspěch. Zásah do zranitelného místa. Příchozí se na okamžik zarazil. Věděl, že mu nemůže věřit. Tušil, že je to past. Varovali ho, aby sem nechodil. Možná je měl poslechnout.
"Co ode mě ksakru chceš?!" vyštěkl rozčileně.
"Spolupráci."

*unguis - latinsky dráp

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 18. prosince 2011 v 11:32 | Reagovat

Normálně se mi klepou nohy!
Fakt! I když je to krátké, ty dpkážeš člověka vyděsit pár dobře vybranými slovy a on pak jenom hltá další a další slova, dokud nepřijde ráno jakožto konec.
Vážně úžasný! Už se nemůžu dočkat další kapitoly!

2 Liss Liss | Web | 23. prosince 2011 v 9:14 | Reagovat

Hustý. :) Už nevím, co k povídkám psát. Přála bych si narazit na nějakou, u které bych napsala jiný komentář, než to ohrané: "Je to super." Bohužel ale tyhle povídky nedočtu do konce, abych mohla ten koment napsat. Zase jsem mimo, nevadí. každopádně to vypadá dobře. :)

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 5. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

Hey! Tak aby sme si to vyjasnili... "upútavka" na začiatku znie strašne zaujímavo. asi sa budem opakovať, ale kde na tie nápady chodíš? prosím, prezraď, aj ja také niečo chcem vedieť... =(
A ku prológu samotnému... Že píšeš skvele som už hovorila, ale musím sa opakovať. Je to veľmi dobré! Škoda len že také K-R-Á-T-K-E. A hrozne nemám rada "tajomné" useknuté konce. Môžem potom vyletieťz kože. Čože to bude za spoluprácu? No ták, ja si prosím prvú kapilolu... Pekne prosím... Pekne pekne pekne prosím...

4 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:25 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. února 2012 v 18:58 | Reagovat

hezky píšeš, taky bych chtěla takhle psát... xDDD Já teprve psát začínám na svém blogu, mohla by ses na něj juknout a napsat komentář???

6 Vera Vera | Web | 23. srpna 2012 v 23:52 | Reagovat

AHHHH!!! tak tohle bylo mimořádně zajímavé! :D

musím si tohle tvoje VELEDÍLO konečně přečíst, protože já to pořád jen odkládám a odkládám a potom se k tomu přes všechno ani nedostanu.
Takže se až stydím, že se na první kapitolu chystám až teď :D

7 Ænag Ænag | E-mail | Web | 10. září 2012 v 15:29 | Reagovat

Usoudila jsem, že si přečtu příběh, kterému se asi teď nejvíce věnuješ (podle mě).
Líbí se mi Tvoje témata příběhů, takové filozofické a psychologické...
Moc krásně napsané, líbí se mi, že nedáváš přímou řeč na každou řádku:)

8 Frana-alrika Frana-alrika | Web | 26. listopadu 2012 v 8:03 | Reagovat

Páni, píšeš ohromně! Tohle, kdybych někdy napsala, tak skáču radostí metr do vzduchu. :-) Je to úžasně napsané, napínavé a já si jdu přečíst další dílo.

9 Alea Alea | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 20:07 | Reagovat

Wow, nádhera! Nejspíš už mám rozhodnuto - hezky si ji přečtu od začátku do konce :D. Píšeš úžasně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama