~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


Peverellův dědic ║ Kapitola 2. - Nové začátky (HP FF)

15. listopadu 2011 v 17:27 | Lauren |  Fanfiction


Poznámka: Dobře, původně jsem se nechtěla takhle rozepsat. Ale nechala jsem se jaksi unést Ginninými úvahami.. :D Tahle kapitolka patří mezi ty slabší, ve kterých se nic moc významného neděje, přesto ji nemůžu přeskočit. Třeba to příště bude lepší.. :)

EDIT 2014: Původní FF na Harryho Pottera. Nedokončena z důvodu psaní vlastních povídek a nedostatku času na kapitolovou fanfiction.


Kapitola 2. ~ Nové začátky


,,Jamesi Siriusi Pottere!"
Hlas Ginny Potterové švihl vzduchem jako bič, zrovna ve chvíli, kdy její nejstarší syn mizel v kuchyňských dveřích. Byla už zvyklá na jeho vtípky. Ale od té doby, co oslavil své sedmnácté narozeniny, nabraly na intenzitě. Každé ráno nacházela na svém psacím stole falešnou hůlku a neminul den, aniž by nehasila hořící závěsy nebo neopravovala Jamesovým mladším sourozencům spálené obočí. Během školního roku to nebývalo o nic lepší. Na konferenčním stolku už měla své čestné místo hromádka dopisů z Bradavic upozorňující rodiče, že jejich ratolesti opakovaně přestupují školní řád a dělají naschvály svým spolužákům.
Povzechla si a vešla do kuchyňky - svého malého království, kam se schovávala za dlouhých podzimních večerů a pekla nejrůznější druhy sušenek - čokoládové, oříškové, malinové nebo borůvkové. Ještě teď cítila ve vzduchu lehkou vůni vanilky, to jak na kuchyňské lince chladnul její nejnovější experiment - vanilkový koláč.
Prozíravě zmapovala celou místnost pohledem, aby odhalila případná nebezpečí. Když usoudila, že je vše tak, jak má být, otevřela skříňku nad dřezem a začala chystat snídani.
Blížil se konec srpna, koruny stromů pomalu ztrácely svou obvyklou zelenou barvu, počasí se ochlazovalo. Končil čas úmorných veder a sucha a nastávalo krásné období podzimu, pro Ginny ale především období loučení. Ačkoliv Jamesovy vtipy ji často doháněly k šílenství, své děti nade vše milovala a každý rok, kdy je vyprovázela na nádraží King's Cross na Spěšný vlak do Bradavic, zápolila se stejným pocitem smutku. Jejich dům vždy náhle osiřel a utichl, neslyšela z pokojů žádné brebentění ani hádky svých synů o tom, který famfrpálový tým tuhle sezónu hraje nejlépe. Chyběly jí, bála se o ně pokaždé, když Denní věštec uvedl nějaký článek s nově dopadenými Smrtijedy. Bála se o svého manžela, který byl takovýmto událostem často sám přítomen. Sám jí přitom stále dokolečka opakoval, že se jemu ani nikomu jinému nemůže nic stát. Slíbil jí, že nikdy neodejde, i kdyby musel bojovat o svůj život. Nenechá ji tu samotnou. To ji uklidňovalo a děsilo zároveň. Ale po letech manželství s vrchním ministerským bystrozorem už strach patřil k dennímu pořádku a ona se ho už automaticky snažila potlačovat. Věděla, že kdyby se cokoliv dělo, ona bude ta, která se to dozví jako první.
Z přemýšlení ji vytrhlo tiché prásknutí a tupé rány z druhého patra. Dva páry nohou se horlivě hnaly ze schodů, aby byly co nejrychleji dole. Už z dálky slyšela dceřin hlas.
,,Dneska mám moučník já, Ale." křičela zvesela a brala schody po třech.
,,Ne, to teda nemáš!" smál se její bratr, držel se přitom v těsném závěsu za ní. ,,Jamesi, kde vězíš? Tvá sestra nám chce vyfouknout koláč!"
,,Ať si to zkusí!" ozvalo se tlumeně z pokoje nad nimi. Lily s Albusem chvilku zápasili o místo u zábradlí. Když konečně dorazili do předsíně, Lily odvážně přeskočila posledních pět schodů a hladce přistála na koberci. Albus jí byl ale v patách, mírně do ní strčil, aby ji vyprovokoval, což mu následně oplatila pořádným žďuchancem do žeber.
,,Jseš mrtvej, brácha!"
Ginny zrovna rovnala na stůl komínek talířů a konvici s čajem, když se oba dva sourozenci svorně nasoukali do dveří jídelny. Než se stačili rozkoukat a skočit po lahodně vonícím koláči, ozvalo se další známé prásk! a u stolu stál James s rozčepýřenými vlasy a suverénním úsměvem ve tváři. Zívl si a naoko překvapeně pohlédl na bratra a sestru.
,,Ale ne, vy už jste tady? Tolik rámusu jste kolem toho nadělat nemuseli. Mimochodem, dobré ráno, mami."
Ginny sebou podrážděně trhla. James a jeho neustálé přemisťování. Byl schopný se přemisťovat milionkrát za den a třeba i proto, že mu bylo na obtíž chodit do vedlejší místnosti po svých.
,,Skvělý!" zajásal Albus, pustil Lilyinu paži a vítězně popadl talíř s moučníkem. S výmluvným výrazem se ohlédl na matku. ,,Ahoj, mami. To krásně voní. Jsi úžasná pekařka!"
Jestli se Albus naučil něco od Jamese, byla to tahle fráze. Ginny vždycky dokázalo rozptýlit, když někdo pochválil její kuchařské umění. James i Albus tohle věděli. Měli ji přečtenou.
Věnovala synovi napůl vážný, napůl roztržitý úsměv a prohrábla mu rukou vlasy. Albus obrátil oči v sloup.
,,Mami.. Já se přece dneska už česal."
,,Tak to uděláš ještě jednou. Přece takhle nemůžeš jet do Londýna."
Chlapec cosi potichu zamručel na odpověď, upravil si brýle a připojil se k Jamesovi, který už seděl a mazal si toast marmeládou. Jen Lily pořád stála mezi dveřmi a hleděla nasupeně ke stolu.
,,Já ho zabiju." vrčela.
,,Až pak, drahoušku. Nejdřív se nasnídej."

♦♦♦

Ve stejnou dobu, na druhém konci Anglie v malém přímořském městečku jménem Bideford, stála v obýváku před zrcadlem dívka s dlouhými havraními vlasy a už poněkolikáté si zkoušela svůj nový školní hábit. Jmenovala se Audrey Rosierová.
,,Vážně tam musím, mami?" zaškemrala prosebně. Její matka, která právě přeměřovala délku rukávů si unaveně povzdechla. Tuhle otázku slýchala od své tvrdohlavé dcery už od začátku práznin.
,,Zlato, copak jsme o tom už tolikrát nemluvili?"
Audrey nabručeně pozorovala své neposlušné vlasy, jako by snad za to všechno mohly. Copak jí nikdo nerozumí?
,,Oni jsou jiní, než my, mami. Učí se úplně jinému druhu magie. Na světě je tolik různých kouzelnických škol. Dostala jsem dokonce pozvánku od ředitelky Salemské školy pro čarodějky. Proč musím místo ní zrovna na tuhle?" Zhluboka se nadechla, aby ze sebe mohla vychrlit další várku argumentů, ale matka ji přerušila.
,,Já vím, Audrey. Ale po tom milém dopise, který mi poslal pan profesor Leach a všechno mi vysvětlil.. Obávám se, že nemáme jinou možnost." V obličeji paní Rosierové se na kratičký okamžik objevilo cosi tajemného a strastiplného. Než si toho Audrey stačila všimnout, po matčině tváři se opět rozlil povzbudivý úsměv. Vzala dceřinu ruku do své a pevně ji stiskla.
,,Vím, že je to pro tebe těžké. Ale udělej to pro mě. Prosím."
Audrey se zabořila hluboko do jejích laskavých hnědých očí a srdce za ni kývlo hlavou. Poté sklopila pohled k odznáčku, který měla připíchnutý na prsou, odepnula ho a nahradila ho erbem Bradavické školy čar a kouzel. Odznak si nechala ležet na dlani a smiřovala se s tím, že už ho nikdy neuvidí, že už se nikdy nevrátí na místo, které se k němu vázalo. Byla na něm vyobrazená velká zlatá orlice. Znak Kruvalu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Becca Storm Blake Becca Storm Blake | Web | 15. listopadu 2011 v 20:15 | Reagovat

Skvělý,jako první. :-) Těším se na další :-)

2 Liss Liss | Web | 16. listopadu 2011 v 18:07 | Reagovat

Vypadá to hodně zajímavě, těším se na další kapitolky! :)

3 Erin Erin | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

Pecká! Jak první díl, tak druhý!
Já sice HP moc neznám, alespoň ne tolik do podrobna, ale jsem si jistá, že díky tobě, se to trochu změní =)

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 20. listopadu 2011 v 16:54 | Reagovat

Á!!! Fikcia na najmladšiu potterovskú generáciu! To znie zaujímavo :) Obidve časti sú perfektné a ja sa neviem dočkať ako nová postava Audrey zamieša karty :)
((Inak, je chyba v mojom počítači alebo niekde u teba že mi nejde zobraziť ani jednu z dvoch poviedok vo "Vlastnej tvorbe" v kapitolových poviedkach?))

5 Lauren Lauren | Web | 20. listopadu 2011 v 21:33 | Reagovat

[1]: Děkuju. Určitě bude brzy. ;)

[2]: Moc děkuji. :)

[3]: Díky. To je mi ctí, tak to se budu snažit. ;)

[4]: Děkuji. Však ona to nakonec nezamíchá jenom Audrey.. :)
(K tomu zobrazování kapitolových povídek ve "Vlastní tvorbě". Není to žádná chyba, mám je totiž jenom nadepsané, ale zatím jsem k nim nic nezveřejňovala. Nechtěla jsem mít rozjetých tolik povídek najednou. Po skončení Projektu 953 bych ale chtěla některou z nich začít psát. :))

6 just-cvok-house2 just-cvok-house2 | 21. listopadu 2011 v 17:48 | Reagovat

[5]: Aha. No, tak tým sa to vysvetľuje. :) Ďakujem a teším sa, čo t teba najbližšie "vypadne" ;)

7 Benjamin Benjamin | Web | 12. ledna 2014 v 11:55 | Reagovat

Nebudeš náhodu pokračovat? :)
Asi ne, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama