~ EDIT 13. 1. 2017 ~
Blog je sice neaktivní. Ale pořád žije!


Peverellův dědic ║ Kapitola 1. - Poslední věštba (HP FF)

27. října 2011 v 20:37 | Lauren |  Fanfiction

Po dlouhé době se pokouším o další HP FanFiction. Nakonec jsem se opět úchýlila k tomu, že se děj odehrává o 20 let později, tedy v období nové generace. Sice mi bude hodně chybět vševědoucí profesor Brumbál a budou mě neuvěřitelně deptat zásahy obětavého tatínka Harryho, ale snad se to nějak dá dohromady. Hlavní problém je v tom, že děj trochu navazuje na události, které se staly na konci Relikvií, takže by bylo dost těžké, to nějak zakomponovat do dob Harry, Ron, Hermiona a spol.
Omlouvám se za mé komolení rýmů u věštby. Nejsem moc expert na básničky. :D

EDIT 2014: Původní FF na Harryho Pottera. Nedokončena z důvodu psaní vlastních povídek a nedostatku času na kapitolovou fanfiction.


Kapitola 1. ~ Poslední věštba


,,Ještě jednou se vám omlouvám, pane Kinleyi. Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje."
Po schodech zchátralého ravenského zámečku právě scházela stará žena zabalená do dlouhé pruhované šály. V pravé ruce svírala zdobenou hůl, která odlehčovala jejím nohám, levou se přidržovala vysokého muže kráčejícího vedle ní. Vypadal o něco mladší a elegantnější než ona, na hábitu z černého sametu měl připevněného motýlka.
,,Nic se neděje, slečno Trelawneyová. Neměl jsem na vás tolik naléhat." konejšil ji. Pomohl jí sejít z posledního schodu a společně zamířili do jedné z postranních uliček vedoucích do města.
Byl krásný prosincový večer, z nebe se k zemi snášely sněhové vločky. Zachytávaly se v ženiných šedých kudrnatých vlasech, třpytily se na hábitu jako kapky rosy.
Muž se párkrát nervózně ohlédl, jakoby cítil, že je někdo pozoruje. Přestože temné síly byly poraženy už před mnoha lety, po světě se stále schovávalo několik přívrženců černé magie. Ministerští bystrozorové měli plné ruce práce s tím, je všechny najít. Přesto už se lidé nebáli jako dřív. Cítili se v bezpečí. Ale možná to tak nebude na dlouho..
Už delší dobu se ve vzduchu vznášelo zvláštní napětí a nervozita jako za vlády Pána zla. Musel zjistit, co se chystá. Musel přijít na to, co se děje.
,,Mohu vás pozvat na skleničku brandy?" nabídl se a ukázal rukou k blízké hospůdce. Žena sebou lehce trhla, jako by ji píchla vosa.
,,Jste velice laskavý, ale dnes už bych raději šla domů." Chápavě přikývl. Vážně vypadala, že si potřebuje odpočinout.
Vedl ji po úzkém chodníčku podél podloubí, které lemovalo malé náměstíčko. Uprostřed něj stála na podstavci z bílého mramoru socha jakéhosi zavalitého muže s rukou nataženou k obloze. U nohou mu seděly dvě děti. Obě dvě upíraly oči vzhůru, takže vypadaly, jako by právě pozorovaly hvězdy.
Napodobil je. Nebe se zatahovalo černými mraky. Nevšiml si, že se tak ochladilo. Z blízkého hostince k nim doléhal tlumený smích a cinkání sklenic. Od zdí okolních domů se odráželo pravidelné klapání hole. Klap, klap, klap.
Zrovna mlčky zahnuli za roh, když se žena náhle zastavila. Pan Kinley chvíli kráčel sám, než si toho všiml. Ohlédl se, aby zjistil, co se děje.
,,Ehm, slečno Trelawneyová?" pípl nejistě. Třásla se od hlavy k patě, kalné oči za obrovskými brýlemi měla rozšířené hrůzou. Udělal váhavě krok k ní.
,,Slečno? Co to -" nedokončil. Vydala ze sebe srceryvný skřek, jako by ji zasáhlo nějaké mučící kouzlo. Zděsil se. Co když ji někdo uslyší? Tahle vesnice je plná mudlů. Měl by hodně co vysvětlovat.
Bleskurychle sáhl do kapsy pro hůlku. Profesorka se nebezpečně zakymácela, ale stihla se ještě zachytit zkřehlými prsty pouliční lampy, takže neupadla. Těžce zasýpala a začala pronášet chladným nadpřirozeným hlasem, z kterého běhal mráz po zádech:

Již mnoho roků uplynulo od pádu Temného pána,
bitva však ještě neskončila, zlo se nerado vzdává.
Tři bratři společně putovali, každý svou cestou šel,
obdarováni od smrti, podivnější dary bys nenašel.
Hůlka, kámen a plášť, toť vzácné relikvie jsou,
však během let jejich moc klesá, lidé prastará tajemství neunesou.
Brzy však nastane nový věk, nejedno srdce zlu podlehne,
krutě splatí ten, jenž oplácí přítelův vděk a jeden z bratří opět povstane.

Poté se skácela na zem vyčerpáním.
Kinley stál jako přimražený pár metrů od ní, neschopný jediného slova. Jako by mu stále ještě nedocházelo, co to vlastně slyšel. Nebyl sto se ani pohnout, natož pomoct té ženě na nohy.
,,Hej! Co se to tam děje?"
Na konci ulice se zjevily dvě postavy v dlouhých pláštích, jedna z nich nesla nad hlavou rozsvícenou hůlku.
Nemohl riskovat, že ho načapají lidi z Ministerstva. Věnoval poslední pohled hromádce neštěstí na zemi, Sybille Trelawneyové, jedné z posledních jasnovidek, a otočil se k útěku. Nedokázal uvěřit svému štěstí. Dozvěděl se všechno, co potřeboval. Možná až moc..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BíBí BíBí | Web | 27. října 2011 v 21:09 | Reagovat

Takže, v první řadě děkuju za koment mé povídky. Za druhé, nejsem příznivcem FFek na téma HP, ale tuhle jsem přeletěla velmi rychle a docela mne to bavilo. Je to samozřejmě jenom rozjezt, ale vypadá to více než slibně a nadějně. Jsem ráda, že to není další povídka kolem Harryho, Hermiony a ROna v jejich školních letech. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet a určitě budu povídku sledovat a dále komentovat.

2 Hermi Hermi | Web | 28. října 2011 v 13:32 | Reagovat

Tak tahle kapitolka byla vážně pěkným začátkem :) Už se nemůžu dočkat pokračování. Hodně dobrý nápad s touhle věštbou...ještě jsem nikde nic podobného nečetla.

3 Mrs. Queen Mrs. Queen | Web | 28. října 2011 v 22:10 | Reagovat

možná to zkusím shlédnout znovu...no, teď se plánuji dívat na teorii velkého třesku, až dokoukám celej seriál, tak potom :)

4 Ajka Ajka | Web | 13. listopadu 2011 v 16:31 | Reagovat

Páne jo, dost dobrý rozjezd povídky. Doufám, že brzy přibude nová kapitola!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama